Z ergonomického hlediska je důležitá nejen výška, šířka a hloubka dřezu, ale i to, co je kolem - co je nad ním, co pod ním a co vedle něj (a na které straně…). To všechno ve svém součtu nakonec rozhodne o tom, jestli nám půjde práce od ruky, nebo se zbytečně naběháme a budeme pořád sem tam přenášet nádobí. U dřezu dnes nejen myjeme, ale více než dříve také připravujeme suroviny (a tak tady máme neustále „po ruce“ odpadky – skořápky, slupky z brambor a zeleniny). Naším cílem by proto mělo být vybudovat pracoviště, kde suroviny na jednom místě omyjeme, očistíme, zbytky roztřídíme a vyhodíme a pokrmy bez zbytečného chození a přenášení dále zpracováváme – krájíme, sekáme, mísíme. Pod dřezem… může být prostorově přizpůsobený velký dělený koš na tříděný kuchyňský odpad. Pokud máme totiž mycí centrum zvýšené, vzniká pod ním daleko větší prostor než pod pracovními plochami linky, proto se sem vejde i poměrně vysoký kontejner na odpad. Jiným řešením prostoru pod dřezem může být skříňka na velké a málo skladné hrnce – může tu být papiňák, obří hrnec na těstoviny i s velkým cedníkem a poklicí a podobně. Velkou úložnou plochu nalezneme pod prostorovým dřezem a také dřez rohový skýtá zajímavé možnosti. Právě na rohové skříňky obracejí pozornost designéři ve snaze maximálně využít kouty zejména menších kuchyní. Rohová skříňka proto bývá dokonalá, ale dražší. Pod rohovým dřezem získáme místo většinou na otáčivém karuselu – nádobí sem můžeme ukládat alespoň do třech otočných (většinou drátěných) pater nad sebou. Vedle dřezu… si můžeme nechat například zabudovat dřevěné prkénko na krájení, pokud už není součástí nového moderního dřezu. Prkénko může být součástí pracovní plochy, kdy nahradí různě velkou část pracovní desky. Ale může být i posuvné, „jezdící“ po pracovní ploše tam, kam je třeba. V případě pevného zabudování si nejdřív vyzkoušíme, která strana od dřezu nám bude více vyhovovat. Nad dřezem… většinou bývá horní skříňka na sklo a porcelán. Pokud nemáme myčku, můžeme tuto skříňku pojmout i jako odkapávač na talíře; v tom případě bude skříňka bez spodní plochy – její dno bude tvořit jen drátěná police na talíře. Na stěnu mezi dřez a horní skříňku můžeme pověsit úzkou poličku – získáme tak neuvěřitelně více místa na drobnosti, které je třeba mít stále po ruce. Nebo i poličky dvě – prostor se nám zdvojnásobí. Nižší z nich bude užší, aby nepřekážela v práci, nad ni přibude polička o něco širší, ta bude na různé dózy, skleničky, ozdobné plechovky. Místo poliček sem můžeme umístit i praktický drátěný program. Na 30-60 cm nerez věšáku visí pohyblivé háčky s nejčastěji používanými předměty. Pověsit můžeme drátěnku na mytí, kartáč na lahve, otvíráky, cedníčky… A ještě ke správnému osvětlení dřezu: Pěkné je tlumené osvětlení horní skříňky s matným sklem, kdy prosvítají jen kontury porcelánového a skleněného nádobí. Tato iluminace nás nesmí oslňovat při mytí nádobí. Silnější zdroj světla proto musí být uschován pod dolní hranou horní skříňky tak, aby světlo dopadalo (opět bez oslňování) přímo dolů na pracovní plochu a dřez. -ag-