Ideální půda pro zahradničení není příliš těžká ani příliš propustná, je drobtovitá, ale ne zcela sypká, není zcela vápenitá ani moc kyselá, je zkrátka tak akorát. Většina užitkových rostlin, jakými jsou různé druhy zeleniny a ovocné stromy, nesnáší extrémy a preferuje zlatou střední cestu. Jílovitá půda není propustná a zadržuje na povrchu déšť, takže místo aby se vláha dostala ke kořenům, okolo nadzemních částí plodin se tvoří bahno. V půdě s převahou písku se zase voda rychle vsákne až pod kořeny a neudrží se tam, kde je jí zapotřebí. Ve finále musíte neustále zalévat, aby rostliny neuschly. Nehledě na to, že se spolu s vodou spláchnou i živiny.
Složení půdy
Záhony s nehostinnou půdou se ovšem dají upravit: jílovité půdě pomůžete přidáním písku, rašeliny či lehkého kompostu, případně se dá na záhon navézt rovnou celá nová vrstva úrodné ornice. Písečnou zeminu naopak obohacujeme o jílové složky a těžší kompost.
Podobně lze upravit i půdní zásaditost a kyselost, měřenou podle stupnice pH. Čím je pH nižší, tím je půda kyselejší. Reakci půdy si můžete zjistit sami pomocí indikátorových papírků, které si pamatujete z hodin chemie. Seženete je v laboratorních potřebách i ve větších zahradnictvích. Pro pěstování zeleniny není pH zase tak směrodatné, významnější roli hraje v okrasné zahradě. V kyselých půdách se daří dobře vřesům, azalkám, hortenziím a rododendronům, na zásadité prostředí si naopak potrpí některé skalničky a okrasné keře, jako například šeřík, kalina, zlatice nebo buxus.
Složení půdy
Přesný typ zeminy na vaší zahradě vám určí odborný půdní rozbor provedený pedologickou laboratoří, obrátit se můžete i na vysoké zemědělské školy. U soukromých zahrádek to ale nebývá zapotřebí, levnější je rozhlédnout se, co roste v okolí, a prohodit o tom pár slov se sousedem, pokud je také nadšeným pěstitelem.