Rýže je travina, která potřebuje k růstu hodně tepla a zavodňované pozemky. Odrůd existuje více než 8 tisíc a většina světové produkce pochází z Asie. I v Evropě ale najdete oblasti, kde se pěstuje – je to například španělská Valencie, italský Piemont nebo jižní Francie.

V současnosti je rýže po pšenici nejvíce pěstovanou obilninou na světě. Při nákupu se můžete setkat s různými druhy, které mají rozdílné vlastnosti a specifické využití.

Zbyla vám rýže od oběda a nechcete ji zbytečně vyhazovat? V tomto videu najdete 6 tipů, jak ji skvěle zužitkovat:

Zdroj: Youtube

Bílá a hnědá

Primárně se rýže dělí na bílou a hnědou a podle tvaru zrn na dlouhozrnnou, střednězrnnou a kulatozrnnou. Bílá rýže se během zpracování loupe a brousí, čímž se zbaví vnější slupky, klíčku i povrchové vrstvy. Díky tomu neobsahuje příliš tuku ani zdraví prospěšných látek, je však možné ji dlouhodobě skladovat bez rizika žluknutí. Je nejrozšířenějším a nejvyužívanějším typem ve většině světových kuchyní.

Hnědá rýže “natural” si díky ponechanému, částečně obroušenému obalu uchovává většinu cenných látek, jako jsou vitaminy skupiny B, hořčík, fosfor a vápník. Má vyšší obsah tuku, a není proto vhodná pro delší skladování – snadno žlukne.

Basmati

Populární dlouhozrnná indická rýže má jemnou oříškovou chuť a vůni, je sypká, lehce stravitelná a stejně jako ostatní druhy je přirozeně bezlepková. V Indii se rýže basmati podává na mnoho způsobů – známým pokrmem je například pilaf, tedy směs rýže, rozinek a kešu oříšků ochucená výrazným kořením. Skvěle se uplatní i jako příloha k tradičním českým pokrmům.

Jasmínová rýže

Svůj název získala jasmínová rýže podle jemné květinové vůně, která je pro ni charakteristická. Patří do kategorie dlouhozrnných druhů, po uvaření zůstává lepkavá a před přípravou je nezbytné ji důkladně propláchnout. Oblíbená je zejména ve vietnamské a thajské kuchyni. Podávat ji můžete jako přílohu k omáčkám, masovým a zeleninovým směsím. Nehodí se ke smažení.

Arborio a carnaroli

Kulatozrnné druhy rýže arborio a carnaroli jsou charakteristické vysokým obsahem škrobu a jsou nezbytnou ingrediencí při přípravě tradičního italského risotta. Během vaření zrnka postupně absorbují tekutinu – nejčastěji vodu, vývar nebo víno – vyplavují škrob, a výsledný pokrm díky tomu získá dokonale krémovou konzistenci. Výborně se hodí také k přípravě rýžové kaše nebo nákypu.

Parboiled

Rýže parboiled není odrůda, ale označení způsobu zpracování. Zrnka se upravují speciální metodou, během níž se namočí do vody a poté se působením páry a vysokého tlaku vtlačí živiny do jejich vnitřní části. Díky tomuto postupu si rýže parboiled uchovává až 80 % cenných látek, vaří se kratší dobu a po tepelné úpravě zůstává sypká. Výborně se uplatní jako příloha k dušenému masu a omáčkám.

Divoká rýže

Černá divoká rýže ve skutečnosti z botanického hlediska ani rýží není, jedná se o semena severoamerické vodní trávy, která znalo už zdejší původní obyvatelstvo. Dnes je divoká rýže po celém světě pokládána za skutečnou lahůdku a je vysoce ceněna nejen pro svou lehce oříškovou chuť, ale i pro bohatý obsah zdraví prospěšných látek. Při přípravě je potřeba počítat s delší dobou vaření – na změknutí bude potřebovat zhruba 45 minut.

Jak ji správně uvařit?

Způsob úpravy vždy závisí na konkrétním druhu rýže a také na typu pokrmu, pro nějž je připravována. Pro některé je vhodnější úprava ve větším množství vody, jejíž přebytek se slije, pro jiné je třeba přesně odměřit množství, které rýže kompletně absorbuje. Podobně se to má i s proplachováním rýže před tepelnou úpravou – některé druhy by se jím mohly znehodnotit, jiným to naopak prospěje.

Správný postup by měl být uveden na obalu a vyplatí se ho dodržet. Pokud patří rýže k vašim oblíbeným přílohám, zvažte pořízení rýžovaru, který si poradí se všemi druhy a pokaždé se postará o dokonalý výsledek.

Zdroj: www.simplyrecipes.com, www.dtest.cz