Každá stará stavba s sebou nese stopy minulosti a nejinak je to i v případě této měšťanské vily, v níž bydlel dokonce i literární kritik a spisovatel F. X. Šalda. Dnes už tady samozřejmě žije někdo jiný, ale dost možná, že se duch slavné osobnosti těmito prostory stále toulá. A obdivuje jejich proměnu.

Výchozí situace

Vila pocházející z roku 1906 byla postavená podle návrhu architekta Františka Buldry, ovšem už v roce 1939 ji čekaly velké změny. Tehdy se celkově upravovalo průčelí, rovněž došlo k vybudování věže se stanovou střechou (o ní ještě bude řeč). Součástí úprav bylo i litinové zábradlí a vstupní brána, zachované dodnes.
Na stůl studia Karnet, architekti pod vedením hlavního architekta Michaela Karneta se vila dostala před několika lety, vloni byla dokončená její rekonstrukce.

Přiznané kontrasty

Zatímco mnohé jiné úpravy se snaží o prolnutí minulosti s přítomností, tady se na to šlo opačně – zřetelně odlišit nové od starého. „Zásadní bylo přesunutí hlavního vstupu do přízemí. Díky tomu jsme získali mnohem více prostoru pro šatní skříně a botníky i pro pohyb ve vstupní hale. Zároveň vznikly přidružené prostory jako technická místnost či druhá šatna. V původní dispozici se vcházelo na schodišťovou podestu, což do značné míry limitovalo úložné prostory. Současně to ale vytvářelo autentickou atmosféru a krásný průhled obývacím pokojem až na balkon. Podestu jsme se rozhodli zachovat, nyní jako vchod pro návštěvy,“ uvádí autoři projektu.

Rychlá prohlídka

Kuchyně v prvním patře míří na sever, nyní má nové i okno s výhledem do údolí a na vstupní branku. Paní domu tak získala přehled o příchozích a díky chytrému tabletu může odemknout branku a rozsvítit světla v přízemí. Součástí tohoto podlaží je také velký obytný prostor.
Ve druhém patře se nachází dětské pokoje s hlavní koupelnou, což bylo možné realizovat proměnou terasy na pokoj. Tím se sjednotila velmi členitá a komplikovaná dispozice domu.
Ve třetím patře s věží, která má dvanáct oken, se ukrývá hlavní ložnice s koupelnou a šatnou. Přímo pod vrcholem věže se realizovalo pódium pro postel. Tento prostor má slovy tvůrců až obřadní atmosféru, díky otevřenému pohledu na věž, který ostatně vítá příchozí už z ulice. Kleštiny a sloupy zůstaly záměrně přiznané.

Vznešené materiály

Genia loci podporuje volba výjimečných materiálů. Ve vstupní části a v koupelnách je na podlaze použitá mramorová dlažba, v obytných prostorách se zvolily dřevěné kazety. Atypický nábytek je provedený z ořechové dýhy. Okenní otvory, které zůstaly v dřívější podobě, se osadily replikami dřevěných špaletových oken, doplňují je okna hliníková. Sloupky litinového zábradlí se odlévaly podle dochovaného vzoru. Zkrátka co bylo možné zachovat nebo věrně napodobit, to se udělalo. S tím kontrastují moderní prvky, včetně systému chytré domácnosti.

Kdo za to může

Kdo za to může
Studio: Karnet, architekti
Autor: Michael Karnet, hlavní architekt
Spolupráce na úvodním konceptu: Jiří Lukáš
Zahradní architektura: Atelier Flera
Truhlář: Milan Krejčí