Laurel Hutchison se přistěhovala do torontské čtvrti dělnických domků před nedávnem. Ovšem maličké a staré domky, které zde stojí, nepatří zrovna do jednadvacátého století. A tak se učitelka rozhodla, že nechá dům přestavět. Nechtěla jen vymalovat a vyměnit okna. Chtěla zásadní přestavbu, aby dům splňoval požadavky tohoto tisíciletí nejen na design, ale i po technologické stránce. Jenže tu bylo dost problémů. Tím největším byly peníze. Měla výrazně omezený rozpočet. Druhý problém byl stav domku. Nebyl moc dobrý.
Zvedli dům
Postavit nový dům na tomhle místě nešlo. Je to památková zóna, a pokud by zde někdo chtěl stavět, stavební řízení by se protáhlo na nesmyslně dlouho a výsledek by byl nejistý. Aby se toho dosáhlo bez zdlouhavého schvalovacího procesu, který by Laurel donutil opustit svůj dům déle, než by si mohla dovolit, musel být dům navržen a povolen jako rekonstrukce. Avšak krátce poté, co stavbaři začali pracovat, zjistili, že vrchní část základů vyžaduje zásadní opravu. Obvykle by to znamenalo sundání zdí nad základy, což by bylo v rozporu s městskými předpisy, které vyžadovaly, aby alespoň 50 % vnějších zdí zůstalo na místě, aby projekt byl považován za "rekonstrukci" a ne "novou stavbu" (což by spustilo schvalovací proces). Řešení spočívalo v dočasném zajišťovacím systému, který zavěsil nadzemní část domu ve vzduchu, aby dělníci mohli opravit základy a zároveň splnit požadavek stavebního inspektora, že alespoň 50 % původních zdí zůstane na místě. Tento úspěch v oblasti inženýrství, architektury a stavebnictví byl částečně umožněn díky pochopení souseda, který dovolil stavebníkovi použít jeho betonovou terasu jako opěrnou zeď pro dočasný zajišťovací systém.
Jako nový dům
S původními základy, výškou zdí, úhly střechy a poměrem oken a zdí předem stanoveným městskými pokyny pro rekonstrukci byl návrh pečlivě zpracován tak, aby se zachovala původní forma domku pro dělníky a zároveň ho modernizoval. Hlavní návrhové kroky zahrnovaly změnu uspořádání podél delší osy, zaměření na jižní nádvoří a vytvoření pocitu rozpínání prostoru prostřednictvím nové střechy. Ta zajišťuje přísun přirozeného světla a vzduchu. Další otvory byly zavedeny pro přísun světla z různých směrů a také se propojil interiér se zahradou. Zároveň ale všechna okna musela nabízet soukromí – nesmělo být dovnitř vidět.
Laurel prostě toužila po dostatku světla, klidu a soukromí uprostřed městského ruchu. Dům se tak proměnil v místo, kde světlo a stín tvoří atmosféru, ve které se Laurel cítí sama, ale ne osamělá. I přes minimalistický vzhled je dům vždy plný života. Severní stěna vysoká skoro pět metrů, která tvoří pozadí hlavních obytných prostor, slouží jako plátno pro střídání barev, světla a stínů během dne a ročních období, včetně stínohry z městského lesa na západní straně Craven Road.
Dům se skládá ze čtyř místností: kombinovaného vstupu, obývacího pokoje, jídelny a kuchyně; malého ateliéru, který může pojmout jednolůžkovou postel; koupelny s pračkou; a hlavní ložnice. Tento jednoduchý půdorys byl ale tvořen s ohledem na stárnutí majitelky. Kuchyň je ve tvaru písmene U pro snadný pohyb, najdeme tady i bezbariérovou koupelnu připravenou pro případnou instalaci madel; LED osvětlení a odolné povrchy pro snížení nákladů na údržbu a energie; místo na spaní pro potenciální pečovatelku a verandu navrženou tak, aby mohla být osazena bezbariérovým vstupem a chráněna stříškou před nepřízní počasí.
Firma využila rozpočet co nejlépe tím, že recyklovala co nejvíce materiálu. Aby byl dům odolný, energeticky účinný a ekonomický na údržbu, použili snadno dostupné materiály, jako je vlnitý plech s galvanizovaným povrchem pro vnější obklad a střechu, a předem dokončené dřevěné podlahy.
Celá stavba je energeticky co nejpropracovanější, aby se snížily náklady na vytápění. Okna jsou natočena tak, aby v létě nepřehřívala interiér a přitom v zimě dávala co nejvíce solárních zisků, stěny jsou špičkově zatepleny a jen těmito úpravami se snížila spotřeba energií o 60 %.
- Projekt: Craven Road Cottage
- Lokace: Toronto, Kanada
- Podlahová plocha: 67 m2
- Autor a zdroj: AMA
