Projekt, který navrhl Keisuke Maeda ze studia UID, stojí v japonské prefektuře Nara. Je to nedaleko od Ósaky, ale terén zde není zrovna rovný. Hory se tu prudce zvedají a na svazích jsou rozesety domy tradičních tvarů a architektury. Mezi nimi vybočuje Casaneiro. Nesnaží se zapadnout, prostě je jiný. A to opravdu zásadním způsobem – tvarem, barvami i vztahem ke svému okolí. Navzdory tomu své tradiční sousedy vizuálně nepřebíjí.

Zdroj: VLM

Hra stínů a světel

Keisuke Maeda v mírném svahu postavil dům, který nechává vzájemně působit člověka, architekturu a přírodu. Dům má půdorys obdélníku, ale jeho objem architekt rozbil velkými svislými rovnoběžnými stěnami. Ty jsou od sebe různě vzdálené, takže vytvářejí nový dojem z prostoru a vnímání domu zvnějšku i zevnitř. Nejde ale jen o nějaké efektní řešení fasády. Stěny přecházejí do interiéru, kde oddělují místnosti, nebo jen vyznačují jejich funkční části – jako třeba pohovku s televizí.

Prostory mezi stěnami vyplňují okna, atria a průhledy přes dům ve všech směrech, přesto tak, aby si obyvatelé uchovali pocit soukromí. V atriích jsou vysázené stromy a květiny, které mění výhledy v každém ročním období – počínaje třešňovými květy na jaře, letními kosatci, podzimními listy jinanu či borovicí a bambusem v zimě. Odrazy světla připomínající peříčka se vznášejí na povrchu stěn a vytvářejí nádhernou a tajemnou hru stínů a světel i v hloubkách stěn. Navíc jsou jednotlivé stěny a vnitřní prostory odděleny výraznými barvami. Každý segment má vlastní výraz, účel a prostupuje celým domem, kde se střetává s obytnými prostory.

Keisuke Maeda

Narodil se v roce 1974 ve Fukuyamě. V roce 1998 promoval na univerzitě Kokushikan a po stážích v různých architektonických ateliérech založil vlastní s názvem UID. V roce 2022 se stal profesorem na Kindai University. Za dobu svého působení získal velké množství ocenění.


Pro velkou rodinu

Vnitřní uspořádání na první pohled působí nepochopitelně, protože dojem z logické návaznosti místností rozrušují vložená atria a svislé barevné stěny. Dům je vícegenerační a má dvě bytové jednotky se společným vchodem a vstupní halou.

Do domu se vchází z ulice a vedle vchodu, pod barevnými svislicemi je otevřené garážové stání pro dvě auta. Za malou vstupní halou doleva leží jeden byt, který má obytnou místnost s kuchyní a sedačkou s televizí. Jídelní kout je částečně oddělený stěnou a směřuje do atria k ulici. Naopak dozadu za kuchyní a s okny na opačnou stranu se skrývá pokoj se šatnou a prostornou koupelnou. Ze vstupní haly doprava, při pohledu z ulice schovaný za parkováním, je druhý byt, který má kromě obytné místnosti s kuchyní a jídelním stolem dvě ložnice a koupelnu v přízemí a dva další pokoje s malou terasou v patře přístupném po barevných schodech.

Obě bytové jednotky odděluje velké atrium uprostřed domu, takže mimo vstup nemají společnou zeď, což umocňuje soukromí obou částí. I když má dům zastavěnou plochu 353 m2, užitná podlahová plocha je výrazně menší – jen 210 m2. To jasně ukazuje, jak hodně místa je vyčleněno na atria s rostlinami a že vlastní místnosti prostorem neplýtvají. Obyvatelům totiž stačí zenové spojení přírody s interiérem.

Tento článek vyšel v časopisu Dům & Zahrada 7/23.