Galaxie Le Corbusier

Žil bohatý a dobrodružný život na několika kontinentech a prosadil se mezi nejvýznačnějšími postavami meziválečné avantgardy. Přestože se stal jedním z nejbližších spolupracovníků zakladatele moderní architektury Le Corbusiera, v České republice o něm lidé takřka neví. Řeč je o Františku Sammerovi, který byl v minulém režimu pronásledován nejen za svoje důstojnické působení v britské armádě. Fascinující a nikdy nezveřejněné informace o jeho životě přináší kniha Martiny Hrabové Galaxie Le Corbusier. Její součástí je i autorčin dobrodružný deník o pátrání po Sammerově osudu. To ji zavedlo až do ášramu Šrí Aurobinda v indickém Pondicherry, kde v krabici od doutníků objevila soukromé fotografie Sammera i Le Corbusierových spolupracovníků z počátku třicátých let 20. století. Bez povšimnutí tam ležely 74 roků.

Zapomenutá sbírka fotografií odhaluje unikátní pohled do společenství, které vzniklo v ateliéru jednoho z největších architektů 20. století – Le Corbusiera. Galaxie Le Corbusier zve čtenáře do zákulisí dějin moderní architektury. „Kniha přináší intimní portrét u nás málo známého architekta a představuje ho v mezinárodním kontextu. Zároveň odkrývá hodnotu přátelství a osobních vazeb, které přetrvaly i v časech velkých krizí světových dějin,“ popisuje autorka Martina Hrabová, která zcela novým způsobem uvádí čtenáře do světa významných postav moderní architektury. Fotografie identifikuje pomocí archivních pramenů z různých míst světa, a rekonstruuje tak unikátní sociální síť. Pro toto společenství používá název „galaxie Le Corbusier“.

Není to tedy klasická kniha o architektuře nebo architektovi. Je to kniha o době, životě a architektuře. O světě Františka Sammera.


Architektura 58–89

Vladimir 518 (Vladimír Brož) je známý především jako český rapper. Ovšem jeho záběr je tak ohromný, až člověk zalapá po dechu. Zvlášť, když dostane do ruky 1400 g těžké dvousvazkové dílo Architektura 58–89. Pod jeho dohledem ve vlastním labelu BiggBoss vyšla publikace, která z tohoto období mapuje československou architekturu pod komunistickou kontrolou. Ukazuje, že naše architektura té doby nebyla vůbec upozaděná, ušlápnutá a zničená. Naopak se v mnohém dokázala vyrovnat s evropskými směry.

„Drtivá většina takzvané komunistické architektury nemá co do formální stránky s touto ideologií nic společného, přesto na ní dodnes ulpívá nános negativních emocí a neporozumění. Dlouhodobě se bohužel nedaří najít zdravý vztah k této dnes již historické architektuře, proto z ulic našich měst mizí jedna důležitá stavba za druhou. Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny 20. století, vymažeme tak jednou provždy kus vlastní historie a kulturní paměti,“ říká ke konceptu knihy Vladimir 518.

V knize najdete ohromnou řadu fotografií, plánů i nerealizovaných modelů, které výrazně vytvářely naši architekturu té doby.