Ekologie stavění a bydlení je v posledních letech velmi aktuální téma a do jisté míry je to vnímáno veřejností paralelně s energetickými úsporami. Není tomu však tak dávno, kdy valnou většinu stavebníků vůbec nezajímalo, zda stavební materiály použité v jejich novostavbě jsou recyklovatelné, jakou zátěž pro životní prostředí přináší jejich výroba, zda se jedná o materiály na přírodní bázi, nebo chemickým průmyslem vyráběné plasty. Popravdě, stavební průmysl nebyl alternativním způsobům stavění nakloněn a nezničitelné umělé hmoty se staly velmi oblíbenými. Navíc jsou v mnoha případech i cenově přístupnější.

Problém se týká vyspělé části světa. V mnoha zemích přetrvávají tradiční způsoby stavění, které byly ještě před několika málo desetiletími jako jediné používány i u nás v Evropě. Způsoby stavění jsou jistě ovlivněny klimatickými podmínkami, takže požadavky na tepelnou izolaci byly aktuální nejen v severních oblastech, ale i ve střední Evropě. Jsou ale i tradiční způsoby řešení, jak ve stavbách udržet teplo.

Poučme se z historie

Ekologii staveb se můžeme přiučit u našich předků. Mnohé technologie nejsou novým objevem, ale oprášením starých dovedností a tradic. Jak vlastně vypadaly stavby v Čechách v minulosti? To, co dávala okolní příroda, bylo také využíváno pro stavění. Byl to kámen, dřevo, hlína, sláma.

I dávno minulá staletí se bezpochyby potýkala s nedostatkem energie. Palivové dřevo v některých krajích bylo velmi cenným artiklem, a to vedlo i k požadavku, aby tehdejší stavby byly zatepleny. Tak vznikla typická dispozice a materiálové řešení venkovské chalupy. S dochovanými domy se hojně setkáváme dodnes. Obytná část je roubena z trámů, spáry jsou těsněny hliněnou vymazávkou s plevami. Dřevo izolovalo lépe než kámen. Z kamene se naopak stavěly černé kuchyně, kde byla ideálně využita jeho tepelně akumulační schopnost. Vlhkost byla regulována využíváním vepřovic a hliněných omítek. Na půdách nad sednicí se skladovalo seno, venkovní stěny se na zimu obkládaly poleny. Ani hrady nebyly promrzlé kamenné ratejny. Panstvo mělo komnaty obložené výdřevou, ostatní obytné místnosti se zevnitř obkládaly košatinou.

Nástup průmyslové revoluce a nekontrolované využívání přírodních zdrojů vedlo ke zlevnění energie. To mělo za následek plýtvání. Projevilo se to ve výstavbě nových domů, kdy se tepelně izolační vlastnosti konstrukcí dostaly na okraj zájmu technického řešení. Hojně se začaly využívat pálené cihly a ocel, tedy materiály velmi náročné na výrobu z hlediska ekologie. Již v minulém století se ukázalo, že tyto zaběhlé principy je nutno postupně měnit.

Současnost klade důraz na ekologii

Požadavek na snižování zátěže životního prostředí je formulován jak novou legislativou, tak i kladně vnímán veřejností. Významný potenciál lze spatřovat v důsledném používání ekologických stavebních materiálů. Uvádí se, že při ekologicky optimalizovaném způsobu stavby lze snížit zatížení životního prostředí způsobené stavěním budovy až o 50 - 80 % v porovnání s ekologicky nepříznivým způsobem stavby. Snížení zátěže je dosaženo optimalizací bilance skleníkových plynů, snížením primární energie a emisí škodlivých látek. Důležitou roli hraje recyklace stavby, tedy oddělitelnost jednotlivých součástí konstrukce, jejich opětovné zhodnocení a rovněž i menší náročnost na dopravu. Druhým aspektem je kvalita tepelných izolací, která přímo ovlivňuje nejen náklady na vytápění domu, ale též souvisí s životním prostředím.

Jaké stavební materiály a tepelné izolace je tedy vhodné preferovat? Tak o tom trochu příště.

Ing. Jiří Veselý, energetický poradce ECČB