Angínovník čínský (Belamcanda chinensis) je vytrvalá zahradní bylina s mečovitými listy, které tak trochu připomínají kosatce. Na rozdíl od nich však vyrůstají vstřícně nad sebou z pevné lodyhy, takže celá rostlina může dosahovat výšky až 1 m. Z vrcholů pak vyrůstají drobnější, ale velmi působivá květenství, složená ze šestičetných kvítků nejčastěji žluté až oranžové barvy. Nápadné jsou jejich skvrny připomínající jistou kočkovitou šelmu, takže na Slovensku pojmenovali tuto rostlinu jako leopardovka čínská. Našim pěstitelům zřejmě tolik leoparda nepřipomíná, podstatné ale je, že téměř jeho rychlostí dokáže zbavit bolestí krku nebo angíny, takže i v tomto případě je její název výstižný. Po odkvětu se objevují na konci stopek tobolky se spoustou tmavých dužnatých semínek o průměru kolem 5 mm.

Tato rostlina pochází podle svého druhého jména z Číny, roste však i ve Vietnamu, Japonsku, Indii a na Filipínách. U nás je pěstována jako zahradní, ale i přenosná rostlina, která se těší velké oblibě zejména pro své léčivé vlastnosti.

Květenství

V našem prostředí obvykle od června do září, podle místních podmínek může květenství proběhnout o něco dříve nebo později.

Pěstovaní

Angínovník se pěstuje v několika odrůdách, které se navzájem odlišují barvou květů a stínováním, léčivé vlastnosti však zůstávají stejné.Vyžaduje slunné stanoviště s neutrální nejlépe písčitou dobře propustnou půdou. Zalévat potřebuje pravidelně, ale málo. Dbejme proto, aby zem byla trvale mírně vlhká, v žádném případě však podmáčená.

Pokud mu v těchto minimálních požadavcích vyhovíme, poroste nám během léta jak z vody. Horší už to bude v zimě. Belamcanda je sice mrazuvzdorná rostlina, maximálně však do mínus 20°C. Budeme-li ji pěstovat na otevřeném záhoně, pomatujme na zateplení dostatečnou vrstvou chvojí nebo slámy. Jistější však bude, když ji na zimu přesadíme do květináče, případně ji budeme rovnou pěstovat jako hrnkovou rostlinu.

Dáme-li přednost této variantě, pamatujme na živiny, které poskytneme formou plného tekutého hnojiva. Během aktivního růstu hnojíme jedenkrát za dva měsíce, v období květu i častěji. Během zimního klidu hnojivo nepoužíváme a omezíme zálivku.

Množení

Dospělé rostliny můžeme snadno množit dělením trsů. Nové si snadno vypěstujeme ze semínek, která vyséváme od února do března při pokojové teplotě. Za dva týdny nám vyklíčí a poměrně rychle vyrostou, takže už po čtyřech měsících budou kvést.

Zajímavosti

Už ze samotného názvu je jasné, že angínovník rozkládá a uvolňuje hleny, takže se používá zejména při angíně a jiných krčních nemocech. Stačí ustřihnout kousek listu a rozžvýkat ho. Když to vydržíme, dostaví se účinek velmi rychle. Žvýkat bychom však neměli déle než půl minuty a maximálně 6x denně, protože tato rostlina je mírně toxická a může způsobit alergie.

Pro farmaceutické účely se nepoužívají listy, ale oddenky, které se po očištění rozdělí na malé části a usuší. Takto upravená droga se pak připravuje jako odvar, který můžeme pít. Zentrich-Janča například doporučují užívat 4x denně 125 ml. Oddenek můžeme ovšem také vyluhovat v lihu a po zředění používat jako kloktadlo.

Využití angínovníku je však daleko širší. Podle čínských receptů pomáhá proti horečce, zácpě, ale také hadímu uštknutí. V Evropě ho četní nadšenci používají také proti kapavce a v současné době probíhají studie o jeho možných účincích na léčbu karcinomu prostaty.

-šum- Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz