Fíkovník (ficus carica) patří mezi nejstarší ovocné stromy využívané a následně pěstované člověkem. Jeho dužnaté plody plné semínek dokážou v horku osvěžit, dodat energii, ale jsou i sladkou pochoutkou v podobě sušeného ovoce. Poznáme ho podle prohnutých dlanitě zpeřených listů se třemi až pěti laloky, především však podle nápadných plodů ve tvaru hruštičky. Fíkovníky se dělí na samčí a samičí, o jejich opylování se stará zvláštní druh hmyzu - vosička stehnatka. Ta v našich podmínkách nežije, a proto u nás mohou plodit pouze fíkovníky tak zvané adriatické skupiny, které vnější opylování nepotřebují. Jejich další výhodou je, že plodit může úplně každý, i samostatně rostoucí keřík.
Fíkovníky náleží do společného rodu s fíkusy, který čítá okolo 800 druhů, rostoucích zejména v tropických oblastech Asie, Indonésie, Afriky a Austrálie. Samotné fíkovníky se nejhojněji vyskytují v oblastech okolo Středozemního moře, kde provázejí člověka už od dob antické civilizace. Na rozdíl od fíkusů snášejí i menší mrazy, takže zdárně vegetují třeba na Krymu, v Bulharsku nebo v Moldávii. Existují však úspěšné pokusy s jejich venkovním pěstováním i v našich
podmínkách, například Valdštejnská zahrada v Praze. Nejosvědčenějším způsobem však zůstává pěstování v přenosné nádobě, kterou v létě přeneseme na zahradu, v zimě zpět pod střechu.
PěstováníJak na zahrádce, tak v květináči potřebují fíkovníky mírně alkalickou, těžší, ale dobře propustnou zem s menší drenážní vrstvičkou u dna. Květináč má být dostatečně veliký, ale počítejme s tím, že je třeba rostlinu každým rokem přesazovat do maličko větší (cca o 3 cm) nádoby. Při té příležitosti jí můžeme mírně zkrátit kořeny, což snáší poměrně dobře. Dosáhne-li velikost květináče únosné míry, měníme alespoň horní vrstvu zeminy.
J
ako většina exotických dřevin plodících ovoce, potřebují i fíkovníky v našich podmínkách pravidelně hnojit. Na zahrádce to budou minerální hnojiva v dávce 70 g/ m2, doplňovaná tekutými hnojivy, v květináči pouze tekutá hnojiva dodávaná jedenkrát za tři týdny během vegetace. Je třeba dbát i na pravidelné zalévání, aby kořenový bal nikdy úplně nevyschnul. V období zimního klidu se hnojení a zálivka omezí na minimum.
Fíkovníky vyžadují teplé a osluněné stanoviště chráněné před studeným větrem. Rostlinu je však třeba chránit zastíněním před jarním sluníčkem, které by mohlo poškodit mladé výhonky a ohrozit budoucí plody.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zazimování. Nejnižší únosná teplota, kterou dokáží fíkovníky zvládnout bez ochrany, je minus 7 °C, je však lepší se o ně postarat, jakmile se teploty začnou pohybovat okolo nuly. To nám signalizuje, že je třeba nádoby v květináči přenést do nevytápěné místnosti, kde rostliny shodí listí a na jaře znovu vyraší.
Keříky pěstované na volném prostranství nestačí jenom zakrýt chvojím. Musí se okolo nich sestavit pevná kostra zapuštěná hluboko do země, pak teprve obalit stromek slámou nebo větvičkami jehličnanů, a to celé obložit polystyrenem nebo obalit fólií a zajistit proti větru.
Každý fíkovník je dobré na jaře mírně prořezat. V každém případě zkrátíme příliš staré výhony a odstraníme odumřelé, které by bránily růstu výhonků nových. Nemusíme mít strach, protože tato dřevina poměrně dobře snáší řez. Ostatně, i nejlepší způsob množení je pomocí řízků.
ZajímavostiČerstvé fíky obsahují 20 až 26 % sacharidů, sušené až 75 %. Dále obsahují asi 1 % tuku a 6 % bílkovin. Pojídají se jak čerstvé, tak i sušené, připravují se z nich kompoty, džusy, marmelády i likéry. V Africe se navíc využívá nálev z kořenů fíkovníku, kůry a listů pro zvýšení laktace krav. Latex (míza) bývá v lidovém léčitelství využíván k odstraňování bradavic.
Tip na recepty s fíky: Zkuste si uvařit kuřecí terinku s fíky, vepřovou panenku fíky zdobenou nebo ovocný salát.O blahodárných účincích fíků se dočtete více ZDE. |
-st-Foto: www.profimedia.cz
