Bývají složeny ze šesti okvětních lístků, z nichž tři vnitřní jsou zpravidla vztyčené a tři vnější odstálé nebo převislé. Někomu mohou připomínat vyplazený jazyk, jinému třeba nasvícenou fontánu, protože jejich barvy a detailní tvary prakticky neznají hranic.

Rod kosatců čítá přes 300 druhů, z nichž byly vypěstovány tisíce kultivarů. Každý měsíc se objevují desítky nových, přičemž ty staré nemizí ze světa. Několik je stálezelených, ale většina přes zimu opadává. Kromě květů se navzájem podobají dlouhými mečovitými listy vyrůstajícími do vějířků, ale ani to nemusí být vždy pravidlem.

O DALŠÍCH ROSTLINÁCH SE DOČTETE TAKÉ ZDE:

V klasifikaci kosatců nejsou botanici za jedno. Často bývají děleny podle druhu kořene na oddenkaté a cibulnaté, ale mnoho zahradníků je rozděluje také podle velikosti květů a způsobu pěstování do dvou skupin:

Iris jsou převážně velkokvěté kosatce těch nejpestřejších barev i jejich kombinací, a proto se objevují skoro ve všech zahrádkách. Daří se jim na sluníčku, kde není příliš vlhká půda a může zde plně vyniknout krása jejich květů. Profesionální pěstitelé je nabízejí ve třech základních velikostech, a sice jako vysoké (80 až 120 cm), středně veliké (40 až 70 cm) a nízké (okolo 20 cm).

Limniris jsou většinou cibulnaté rostliny podstatně nižšího vzrůstu s maličkými kvítky, které bývají přerostlé dlouhými tenkými listy připomínajícími trávu. Vyhledávají vlhkou až bahnitou půdu, a proto jsou jak dělány pro zahradní mokřady a postupně se svažující jezírka.

Květenství

Většina druhů kvete od jara do počátku nebo poloviny léta, ale není to pravidlo. Například hřebínkaté kosatce Reticulata rozkvétají od konce zimy do počátku jara a bezvousé kosatce Unguicularis kvetou dokonce od podzimu do jara.

Vlastnosti

Některé kosatce (např. kosatec bledý) byly dříve využívány v lidovém léčitelství zejména při onemocnění dýchacích cest a žlučníku. Své uplatnění našly i v kosmetice.

Pěstování

Kosatcům vyhovuje převážně osluněné nebo mírně zastíněné stanoviště, kde je humózní propustná půda neutrální nebo mírně odlišné reakce. Před výsadbou se vyplatí udělat drenáž a rozhodně neprohloupíme, když přimícháme trochu štěrku i do zeminy.

Nejvhodnější dobou k sázení je červenec až srpen, za klimaticky příznivých podmínek i září.

Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami je určena jejich velikostí. Vysoké vysazujeme v rozmezí 50 cm, nízké 25 až 30 cm.

Před výsadbou zkrátíme kosatcům listy asi na 15 cm a dle možností je po dobu 30 minut namoříme ve zředěném roztoku fungicidního přípravku.

Rostliny sázíme mělce, aby horní část oddenku vyčnívala na povrch. Nezapomeňme na důkladné rozprostření kořínků. Před počátkem vegetace přihnojujeme rostliny plnými hnojivy s malým obsahem dusíku, na konci léta fosforečným a draselným hnojivem.

Množení

Kosatce se snadno rozmnožují podzimním nebo jarním výsevem do nádob uložených ve studeném pařeništi. Vzhledem k nekontrolovanému opylení však nikdy nebudeme mít jistotu, že nám vyroste stejná odrůda. Zaručené je naopak rozmnožování dělením oddenků nebo postranních cibulek, které okamžitě vysadíme. Vegetativní množení provádíme od poloviny léta do počátku podzimu.