Koncepce společného bydlení generací je tradiční. Kdysi to býval vejminek, který obýval hospodář, když předal synovi hospodářství, později třeba přistavěná patra venkovských domků. Vždy záleží na tom, jaký rodiče a děti mají k sobě vztah, jak moc blízko chtějí bydlet. Protože situace se může časem jakkoliv změnit, musí být dvougenerační dům vymyšlený tak, aby obě rodiny měly co největší soukromí – aby mohly být spolu i bez sebe, pokud budou chtít.

Dům dvougenerační tradičně rozděluje generace horizontálně a nabízí jim jeden byt dole, druhý v patře. Bylo to tak už u venkovského přistavování domů svépomocí (známé „přistavíme patro pro mladé“) a pokračuje to v aktuálních nabídkách stavebních společností. A i dnes platí většinou to, že mladí s dětmi bydlí v prvním patře, kdežto rodiče dole – kvůli pohodlí, aby neměli potíže se schody. Opačně to bývá bez problémů, i když dočasnou komplikací může být dupání temperamentnějších vnoučat určitého věku dědovi a babičce nad hlavou. Dá se to vylepšit volbou vhodné podlahy. Určitě ne plovoucí, ale linoleem nebo kobercem s korkovým podkladem. Ideální je podlaha „americká“, po obvodu místnosti zavěšená.

Jak dům rozpůlit?

V nabídkách stavebních firem se dají najít dvougenerační domy o dvou podlažích (a tedy dvou bytech v různých úrovních) zhruba od celkové plochy 150 m2 (sem se vejde rodina s dětmi a pod společnou střechou bydlí i jeden rodič). Katalogové projekty například montovaných domů ale nabízejí i domy větší, až k rozlehlým rezidencím. Dispozice tak může být například 6 - 10 + 2, nejméně s dvěma příslušenstvími.

Dvougenerační projekt na míru

Pokud se ale dům už rovnou projektuje jako dvougenerační, je to optimální. Dům rozdělený napůl vertikálně (tedy dům se dvěma vchody) je ideálním řešením. Je tady větší možnost soukromí, a přece dostatečná blízkost. Každý má svůj vchod i kus zahrady (další část zahrady může být společná). Jedinou nevýhodou může být to, že senioři mají opět ložnici v patře. Projekt se dá ale udělat při troše šikovnosti ještě jinak: ložnice starší generace bude v přízemí, nad které bude zasahovat vedlejší byt některou svou „tišší“ částí, třeba pracovnou – záleží na architektovi. Ideální je v tomto směru dřevostavba, která dovoluje změny užívání v průběhu bydlení, dají se připravit zaslepené dveře, které lze pak kdykoliv podle potřeby otevřít a dát bytům jinou dispozici.

Vybavení dvougeneračního domu

Předpokládá se sice, že si obě rodiny leccos přinesou ze starého bytu, ale pokud se bude zařizovat z gruntu a nově, nabízejí se některá doporučení. Zařízení by mělo brát v potaz možné neduhy stáří, od problémů s klouby a horší mobility až třeba po špatné vidění; vždy záleží na věku a kondici seniorů. Byt pro ně by měl ale vždy mít maximálně nesmekavé povrchy a také, podle potřeby, bezpečnostní prvky. Od madel v koupelně až třeba po světelný signál nouze, který se rozsvítí ve vedlejším bytě dětí. Zabudovat jej lze jako doplnění telefonu. V předsíni by měla stát vyšší sedačka (zase třeba doplněná madlem) k pohodlnému přezouvání.

Ani postele by neměly být unifikované, mladší generace svižně vstane i z nižší postele, zatímco starší lidé si musejí optimální výšku lůžka dobře vyzkoušet. Postel by měla mít polohování zad a hlavy, ideálně s elektrickým ovládáním.

V bytě pro mladé a pro rodiče by se například měly vyskytovat i jiné židle – nikoliv jenom vzhledem, ale i ergonomickými parametry. Rodiče potřebují vyšší židli s loketními podpěrkami, ze které se dobře vstává; také kuchyně seniorů by rozhodně měla být vybavená dobrou pracovní židlí.

-ag-Foto: www.profimedia.cz