Propojením interiéru s exteriérem lze z malého neútulného bytečku vytvořit úžasné místo na odpočinek. Největšími mistry ve vizuálním propojování exteriéru s interiérem jsou Japonci. O jejich smyslu pro přírodu a prostor jsme již mluvili, když jsme si snažili přiblížit úpravu zahrady v japonském stylu. Nyní se tedy podíváme jak si dokáží poradit s malým a neútulným prostorem právě za pomoci miniaturní zahrady. Japonci žijí v přelidněných oblastech, k jakým patří například japonská města, kde je zoufale málo životního prostoru, a tak tento problém začali řešit výhledem na miniaturní zahrady (o těch již byla řeč), umístěné před bytem či domem. Pohled na svou tichou , zelenou a tichou přírodu, i když je maličká jako dlaň je to co stojí za námahu. Samozřejmě, že jako zajímavá a malebná scenérie může působit i zákoutí dvora, netradičně řešená budova či jiný lidský výtvor, ale příroda je zkrátka příroda. Přesto si troufám říci, že zajímavější varianty nám může poskytnout příroda, i když je člověk hodně vynalézavý přesto přírodu nedokáže nahradit. Připusťme si, že taková zahrada s živými rostlinami, která je dost velká na to, aby se do ní dalo stoupit je to nejlepší co si můžeme dopřát pro sebe a svůj domov. Kontakt vnějšího světa s interiérem nemusíme hned násilně realizovat obrovskými okny, sahajícími od stropu po podlahu. Dostatečnou iluzi spojení s okolním světem může vytvořit i malé, mírně zastíněné okno, umístěné v neobvyklé výšce. Mezi nejúspěšnější japonské návrhy patří takové, které by jakoby obalovaly dům kouskem vnějšího světa. Tím vzniká neobyčejně působivý dojem, že se exteriér přelévá do interiéru. V Japonsku je typ malých zahrad (tsuboniwa) o rozměrech "půlky rohože" velmi oblíben. V podstatě se jedná o zelený koutek velikosti šatníku, pro vytvoření takového efektu postačí, když si prosklený balkón osázíme zelení. Vstup do takové zahrady lze posléze vyřešit posuvnými skleněnými dveřmi nebo okenními tabulemi, které se dají podle přání otevírat a zavírat. Takováto zahrada nejlépe působí pokud je umístěná v rohu místnosti. Samozřejmě, že pohled do exteriéru může zviditelnit i některé nežádoucí prvky, jako například sloupy elektrického vedení, kontejnery nebo sousedova okna. Zakrytí nežádoucích detailů je velmi důležité, především ve stísněných prostorech. Není však proč si zoufat, neboť i méně atraktivní výhled lze upravit. Například pohled z vyvýšeného pódia, které tvoří přechod mezi interiérem a exteriérem se dá nasměrovat tak, aby úhel zachycoval místa, o která stojíme a naopak zakrýval ty, která vidět nechceme. Dále pak na ono pódium můžeme instalovat několik prvků, přičemž ty mohutnější a nejvyšší postavíme dozadu a subtilnější do popředí. Vytvoříme tak iluzi hloubky a většího odstupu. Opět jde jen o klam oka a o to, poskytnout mu tu nejzajímavější podívanou. Je až neuvěřitelné, jak metrový kousek zeleně dokáže znásobit a opticky zvětšit interiér. Kdo nezkusí neuvěří.