Říkáte, že svět mění optimisti a že Flera je tým, který dokáže pomalu měnit planetu. Co pro ni můžeme udělat my ostatní?
Jsem velký fanoušek planety a vůbec nepochybuji o tom, že ji lidstvo ničí. Optimisticky ale věřím, že je silná, holka naše, že se zase oklepe a bude zelená. Naštěstí pracuji v oboru, kde se stavem životního prostředí mohu něco dělat. Pokud se pořád mluví jen o krajinářství, zadržování vody a remízcích, lidé mají pocit, že se jich to netýká. Ale já mám možnost jim předat hodně informací, jak mít hezkou zahradu a zároveň pomáhat životnímu prostředí.
Zastávám pravidla hédonické udržitelnosti. Stručně řečeno – chceme-li, aby lidé něco dělali udržitelně, mělo by jim to také přinášet požitek. Pokud například klientům vysvětlím, že rostliny dešťovou vodu přijímají pětkrát lépe než tu z hadice a jsou po ní silnější, hezčí a odolnější, věřím, že i oni začnou vodu zachytávat a používat.
Diváky Ferdinandových zahrad přitahuje vaše bezprostřednost a schopnost přesvědčit a nadchnout. Čemu ten úspěch přisuzujete?
Jsem spíš psycholog než botanik, na odborné věci mám tým lidí. Moje práce je průnikem mnoha oborů. Hodně mě ovlivnilo, když jsem v mládí chodil s psycholožkou a naučil jsem se ptát a vidět věci v jiných souvislostech. Ostatně každá návštěva v rodině, která ode mě chce zahradu, je vlastně terapie od A až do Z. Musím se toho o lidech co nejvíc dozvědět, aby zahrada odpovídala jejich potřebám.
Jak se během let, kdy se věnujete své profesi, změnil vztah lidí k pozemkům?
To nemohu přesně posoudit, protože se pohybuju v určité bublině. Kolem mě jsou lidé, které oslovuje můj styl. Nepotřebují mít zahradu, aby jim ji záviděl soused, spíše na ní chtějí něco zažívat. Ale všímám si s potěšením, že se mění přístup developerů. Ti osvícenější už vnímají důležitost okolí a od začátku projektu býváme součástí týmu architektů. Už to nebývá tak, že zahradní architekt na závěr nějak osází místo, které pro zeleň zbylo.
Nevíte, kde končí soukromá zahrada a kde začíná volná krajina. Takhle vypadá dobrá práce zahradního architekta.
Co je na soukromé zahradě z pohledu udržitelnosti a uhlíkové stopy největším prohřeškem?
V první řadě neustálé předělávání toho, co už mělo být dávno hotové. To je horší, než když do promyšleně založené zahrady dovážíte stromy z větší vzdálenosti. Další zátěží jsou nelokální materiály. Proč potřebuju italský travertin a exotická dřeva vezená přes půl zeměkoule? Lokální materiály na zahradě výrazně lépe stárnou, o umělých hmotách ani nemluvím!
Dalším prohřeškem je rašelina, která se nesmyslně těží a pak se s ní znásilní pozemek, aby na něm prosperovaly rododendrony. Proč místo nich nemůžeme vysázet třeba pustoryl nebo šeřík, jimž by se v místní půdě dařilo dobře? K čemu automatická závlaha? Tu potřebuje fotbalový trávník, ale dobře založená zahrada se o sebe postará.
Obrovskou uhlíkovou stopu dělá i pozemek, kde musíte každé dva měsíce nastartovat křovinořez, abyste vytvarovali keře do koulí, nebo zbytečně velké trávníkové plochy. Nikdo nepřemýšlí o tom, kolik práce to dá a kolik energie se při tom spotřebuje.
Ferdinand Leffler (44)
Zahradní a krajinný designér a zakladatel ateliéru Flera. Kromě navrhování soukromých i zámeckých zahrad a okolí bytových komplexů se jako spoluautor a moderátor věnuje natáčení televizních pořadů. Zájemce vzdělává formou přednášek, online kurzů a YouTube kanálu Flera TV. Píše také knihy a povzbuzuje lidi k většímu zájmu o ochranu přírody. Jeho návrhy získaly řadu ocenění.
www.flera.cz
Tvrdíte, že zahrada by měla co nejvíce napodobovat přírodu, že do ní patří také vzrostlé stromy. Jenže spousta lidí nechce hrabat listí. Máte recept, jako tohle myšlení změnit?
Na Kostarice jsem viděl krásný nápis, že bychom si stromů více vážili, kdyby dávaly wifi, ale ony bohužel umějí dávat jen kyslík. Vše je otázkou výchovy a vzdělávání a je nutné dětem vkládat do hlavy, aby opakovaly rodičům a prarodičům, jak to má být správně. Lásku k přírodě je třeba dostat do základních škol, aby v každé domácnosti přišel Pepíček a řekl například, že listí by přece mělo zůstat na zahradě! Odvážení organické hmoty z pozemku je další uhlíková stopa a plýtvání. Proč nakupujeme mulče, když listí tuhle funkci zastane? Kdybych o tom mohl rozhodovat, uberu pár hodin výtvarné výchovy a místo nich vezmu děti ven a vysvětlím jim, co pro nás příroda dělá. Že strom dává stín nebo že tmavě oranžová fasáda je z hlediska ohřívání planety peklo. Věřím, že to pochopí a budou schopné předávat dál.
Skleník může být chloubou i pointou celé zahrady. A taky dobrá varianta venkovního altánu.
Jenže co anglický trávník, na tom listí přece zůstat nemůže?
Samozřejmě, že ne. Proto jsou obrovské plochy trávy takový průšvih. Trávníky a jezírka jsou na údržbu nejnáročnější. Trávník je umělá kultura, která na zahradě nemá co dělat. Já ho vnímám jako samostatný prvek, který do návrhu vkládám nejdříve. Ujasním si, jak velkou plochu k rekreaci rodina potřebuje, a zbytek pozemku řeším loukou, půdopokryvnými rostlinami a záhony.
Přinesla doba covidová, zdražování energií a další problémy nějaké změny ve vnímání zahrady?
Na škole by mě nikdy nenapadlo, že se budu s nadšením věnovat jedlé zahradě. To je přínos covidu, lidé začali v zahradách trávit více času, více o nich přemýšlejí a mnozí se celý rok těší, až si na záhonech něco dobrého natrhají. Za to jsem moc rád. Snažím se klientům vysvětlit, proč a jak se do toho pustit, jak rostliny kombinovat, aby jim vedle sebe bylo dobře, co nepěstovat po sobě a podobně.
Spousta lidí i nadále užitkovou zahradu zavrhuje, že je ošklivá a je s ní spousta práce s nejistým výsledkem. Když už se pro ni rozhodnou, umístí ji někam z dohledu. Co udělat proto, aby jedlá zahrada kromě užitku přinášela i estetický dojem?
Co může být na užitkové zahradě ošklivého? Jedině když se špatně založí a nikdo se o ni nestará. Záhony se přece dají založit tak, aby lahodily oku. Doporučuji naopak vyhradit si kout, na který je dobře vidět, protože jedlá zahrada je nesmírně dynamická, pořád se na ní něco děje. Stále častěji ji umisťujeme právě na předzahrádky. Jako u všeho je nutné i tuto část dobře promyslet a nic neuspěchat. Než si rychle koupit první skleník čekající v obchodě, je lepší našetřit si na hezký kousek, kde se dá třeba i posedět, když prší.
Vyvýšené záhony vypadají vždy uklizeně a organizovaně, i když nejsou zrovna perfektně vypleté.
Tvrdíte, že koncept zahrady je svatý grál. Jaké jsou hlavní úvahy při pohledu na prázdný pozemek u domu?
Tady si ohřeju svoji polívčičku, a tou je online kurz Žijte ve své zahradě. V deseti krocích tam srozumitelně vysvětluji, čím se zabývat, když zatím máte jen pozemek. Budete-li si klást dobré otázky, přijdou dobré odpovědi. Důležitější než světové strany je soukromí. Jako první byste měli zvážit, kde bude plot plný a kde otevřený na místě, kam je na co se dívat. Teprve pak přijde na řadu světlo a stín.
Další otázkou je, jak máte navázaný dům na zahradu. Dříve se domy stavěly k zahradě zády a často s klienty dojdeme k tomu, že vybourají nový vchod s francouzským oknem, u nějž může vzniknout terasa. Nebo zkuste po pozemku stěhovat lavici a přemýšlejte, kde je vám dobře. Věšíte rádi venku prádlo, baví vás sedět u ohně, chtěli byste časem saunu a ještě na ni nemáte? Prostě je potřeba naladit se na DNA zahrady a skloubit ho se svými potřebami a přáními.
Jedním z nejnovějších počinů ateliéru Flera je koupě hájenky Balbínka na Třeboňsku. Co všechno tam máte v plánu?
Balbínku beru jako celoživotní dílo. Vymýšlíme to tak, aby až jednou skončíme, bylo všechno ideální. Už letos tam chci uspořádat první semináře ve stodole, i když to bude ještě hodně punkové. Stavby totiž vyžadují velké investice, takže na nich budeme pracovat postupně. Ale bude to usedlost zasazená v krajině, kde uplatním všechno, o čem přednáším, včetně pěstování léčivých bylin.
