Málokdo by uvěřil tomu, že jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) je vlastně potomkem jehličnanů, které před opravdu mnoha desítkami milionů let rostly vcelku běžně. Však také patří mezi jedny z nejstarších stromů a přezdívá se mu živoucí zkamenělina. Není to urážka, naopak konstatování faktu, že jeho koruna se dívala k nebi už v dobách, kdy na planetě pobíhali dinosauři.

Ten, nebo ta

Za jeho domovinu se označuje jihovýchodní Čína, ale těžko to po tolika letech přesně zjistíme. Ve východní Číně roste dodnes, bohužel už jen na menší části území. K nám se jinan dostal patrně počátkem 19. století, mimo jiné se vysazoval do klášterních a zámeckých zahrad. V posledních desetiletích se s oblibou pěstuje také v soukromých zahradách, zpravidla jako solitér. Jde o dvoudomou dřevinu, existují samčí a samičí stromy. Pohlavní dospělosti se jinan dočká až někdy kolem 35. roku věku. Pokud by šlo o samičí rostlinu, poznali byste to pak velmi rychle, dužnina semen velmi kulantně řečeno nelibě páchne. Proto si zjistěte předem, co si vlastně odnášíte domů (nejčastěji si lidé kupují dobře zapěstované mladé stromky). I když samozřejmě lze zkusit i jejich pěstování ze semen, řízků, roubováním… Nicméně jde o běh na opravdu dlouhou trať.

Pomalu, ale jistě

Tvar zelených listů připomíná vějíř rozdělený na dvě části, právě tento typ olistění se považuje za jakýsi přechod mezi listy a jehlicemi. Na podzim se zelená proměňuje v poměrně sytou žlutou. Uvádí se, že kromě karotenoidů listy obsahují speciální sloučeninu, která funguje jako optický rozjasňovač (složky s obdobnými vlastnostmi se používají do zvýrazňovačů). Roste opravdu pomalu, ne nadarmo se mu říká „strom děda a vnuka“. V přírodě dosahuje výšky několika desítek metrů, s kuželovitou nebo širokou korunou, ale na zahradě u vás doma takového čahouna nečekejte. Existuje možná už stovka různých kultivarů jinanu, komerčně se pěstuje zhruba třetina. A u řady z nich se udává významně menší výška, třeba do 2 až 2,5 metrů.

Tvar listů je skutečně neobvyklý. Tvar listů je skutečně neobvyklý Autor: Pixabay/Ivo Zahradníček

Strom s nadhledem

Odborníci tvrdí, že jinany jsou ve své podstatě stále stejné. Dost možná si během mnoha milionů let „vypěstovaly“ jistý nadhled a jen tak něco je nerozhodí. Nejsou náročné na stanoviště ani na půdu, zvládnou znečištěné ovzduší, netrpí na škůdce ani choroby. Opravdu jim vadí trvale stinné stanoviště a přemokřená zemina. V našich podmínkách jde o mrazuvzdorné dřeviny. Pokud však máte zahradu v místech, kam se v zimě dostanou zvířata z lesů a polí, stromky dobře chraňte. Někdo používá králičí pletivo, existují i plastové kryty, v každém případě by oplocení kolem jinanu mělo být důkladné, aby se pod něj zvěř nepodhrabala. A klidně můžete stromu nabídnout i dvojitou ochranu, tu druhou třeba ve formě nátěru kmínku proti okusu zvěří.

Inspirace pro vás

Než váš jinan vyroste, pokochejte se už vzrostlým exemplářem někde jinde. Aspoň pohledem. Mezi nejznámější patří jinan v pražské Botanické zahradě PřF UK (u vchodu do skleníku), jehož stáří se odhaduje asi na 155 až 160 let, také byl zařazený na seznam významných stromů ČR. Ovšem raritní jinan, byť z úplně jiného důvodu, mají i v botanické zahradě PřF MU v Brně. A jistě ho najdete také jinde.

Možná i vy znáte místa, kde rostou další jinany nebo i jiné zajímavé stromy. Dáte to vědět nám i ostatním čtenářům?
Vaše tipy posílejte na mail: redakcedaz@vlmedia.cz.