Historie haggisu sahá až do 17. století. Přestože může působit poněkud nevábně, jedná se o vydatný a výživný pokrm, který hrál v minulosti důležitou roli. Připravoval se z ingrediencí, které byly na venkově dobře dostupné a výhodou byla i možnost vzít ho s sebou na delší cesty. Hlavními surovinami haggisu jsou ovčí vnitřnosti – játra, srdce nebo plíce, k nimž se přidává lůj, cibule, koření, ovesné vločky, někdy také krupice. Tato směs se následně vaří v zašitém ovčím žaludku. Tradičně se podává se šťouchanými bramborami a tuřínem – anglicky se toto jídlo označuje jako haggis, neeps and tatties.
Vydejte se ve videu na skotskou farmu a podívejte se, jak se tradiční haggis připravuje:
Óda na haggis
Podrobný popis složení k ochutnávce příliš neláká, ve skutečnosti se ale jedná o chutný pokrm. A české kuchyni ale není až tak vzdálený – je to v podstatě varianta nám známého prejtu, i když chutí se mu nepodobá. Ve Skotsku si postupem času vybudoval postavení národního pokrmu a neodmyslitelně patří ke zdejší kultuře. Dvakrát ročně je součástí slavnostního menu u příležitosti dvou významných svátků – 25. ledna u výročí narození nejslavnějšího skotského básníka Roberta Burnse a 30. listopadu na svátek svatého Ondřeje, patrona Skotska. Robert Burns je autorem mnoha básnických sbírek, mimo jiné napsal světoznámou novoroční píseň Auld Lang Syne a také Ódu na haggis (v originále Address to a Haggis), v níž ho označuje za krále všech pokrmů. Tato báseň je dodnes součástí oslav – recitace zahajuje slavnostní večeři a během ní přináší kuchař za zvuků dud haggis na stříbrném podnose. Poté se slavnostně servíruje hostům a zapíjí pravou skotskou whisky.
Zajímá vás, jak Robert Burns haggis ve své básni vychválil? V originále i v českém překladu si ji můžete přečíst na stránkách www.skotskehry.cz.
Zdroj: www.cestovinky.cz, www.skotskehry.cz, archiv.protisedi.cz, cs.wikipedia.org
