O ten skutečný domov z dětství bohužel přišla velmi brzy. „Když mi v jedenácti letech zemřela máma, vše se změnilo, a to, co jsem do té doby považovala za domov, byl potom jen byt, kde jsem žila. Ten skutečný domov se vším všudy jsem znovu poznala, až když jsem se postavila na vlastní nohy,“ prozradila nám naše dnešní půvabná hostitelka, kterou známe všichni pod křestním jménem Heidi. Že o ní nebylo dlouho vidu ani slechu? To se možná krátce po prázdninách změní. Heidi společně s hudebním skladatelem a producentem Stano Šimorem (svého času produkoval úspěšnou chlapeckou čtyřku Lunetic, podílel se m.j. na albech Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové – pozn. aut.) intenzivně pracuje na novinkovém albu. Držíme pěsti, ale nyní se pojďme podívat, které věci ze svého hájemství považuje zpěvačka za ty „nej“.
Nevyčíslitelná hodnota vzpomínek
„Obrázků nebo obrazů máme doma opravdu spoustu. Nejsou to žádné drahé kousky, ale spíš obrázky drahé nám. Tyto tři jsou vlastně jediné dědictví, které mi zůstalo po mé mamince. Ta je pro změnu zdědila po svých rodičích. Nikdy jsem se nepátrala po tom, jakou mají hodnotu, upřímně mě to ani nezajímá, protože pro mě osobně je ta hodnota nevyčíslitelná. Nevyčíslitelná v tom, že kdykoliv se na tyto obrázky podívám, vzpomenu si na své dětství…“
Už napořád…
„Možná se to bude zdát mnohým třeba i legrační, ale já musím jako věc, kterou mám velmi ráda, patří do mého soukromí už pěknou řádku let a jsem přesvědčena o tom, že už ji nikdy nevyměním – nebo nevyměníme, říct tuto moji postel. Tedy, abych byla úplně přesná, naši postel. Ne, není nijak a ničím zázračná, ale máme ji už skutečně dlouho. Občas vyměníme proleželé matrace za nové, ale celkově se s ní nějak nemůžeme rozloučit. Víte, čím jsem starší, tím víc mi dělá dobře, když spím ve své posteli. Pamatuji si doby, kdy jsem usnula kdekoli a kdykoli. Ovšem čím jsem starší, tím je pro mě neuvěřitelnou slastí, když lehám do svého. (smích) Vážně si ji asi necháme už napořád.“
Čistě ženská záležitost
„No a tohle je věc, po které jsem toužila celý svůj život a teprve až při stěhování do tohoto našeho domu jsem si ji nechala udělat na míru. Toaletní stolek. Vždycky jsem ho chtěla mít, mám na něm vše potřebné k čančání i odčančání, je to taková typicky ženská záležitost. Vaše čistě osobní teritorium, kde se nedáte ničím a nikým rušit, protože se maximálně věnujete sama sobě. Úžasná záležitost… Jo, asi bych dokázala žít i bez něj, ne, že ne, ale je třeba na rovinu zdůraznit, že s touto trošku větší věcičkou je to přece jen jednodušší!“