High-tech architektura se začala objevovat až v 60. letech 20. století, kdy německý architekt Otto Frei hledal inspiraci v letectví a kosmonautice a jako první zkusil oddělit nosnou síť budovy od její vnitřní části - síť zavěsil pomocí silných lan na stožáry stojící vně objektu.
Součástí budov a jejich ozdobou se začala stávat technická zařízení budov, jako jsou eskalátory, ventilace, potrubí či výtahy, které se rázem dostaly z útrob budovy na její fasádu. Dalším typickým znakem je například vnější skleněný plášť či nosné konstrukce s tendencemi k velkým rozponům. Důraz je kladen především na technologickou a technickou složku. High-tech se rozšířil téměř po celé Evropě a projektování v tomto stylu se začala věnovat taková jména jako například britský architekt sir Richard Rogers, italský architekt Renzo Piano či francouzský architekt Jean Nouvel, který je v Čechách známý především stavbou budovy Zlatý Anděl na pražském Smíchově. Právě ve Francii v Paříži je nejznámější high-tech stavba světa a tou je Centre G. Pompidou od již zmíněných architektů Renza Piana a Richarda Rogerse.
Ani v České republice není o high-tech stavby nouze. V letech 1985 – 1992 vznikla nejvyšší stavba Prahy, kterou je Žižkovský televizní vysílač. Ten byl zpočátku trnem v oku většině obyvatel hlavního města, ale časem začali lidé pohled na vysílač měnit, a to nejen díky instalaci deseti obrovských mimin od Davida Černého, které mají místo obličejů vývody vzduchotechniky. Další ukázkou je budova obchodního domu My na Národní třídě v Praze. Ta byla vyprojektována architektem Martinem Rajnišem v 70. letech 20. století. Můžeme zde vidět čisté elegantní linie, masivní sloupy či prosklený plášť, za kterým se nám odkrývají eskalátory. Tato stavba byla v roce 2006 prohlášena kulturní památkou. Další velmi výraznou stavbou je jistě vysílač Ještěd od architekta Karla Hubáčka, statika Zdeňka Patrmana a designéra Otakara Binary.
V současné době se tomuto směru se svou tvorbou věnuje především ateliér A PLUS Brno, kterým se inspirovala například i Eva Jiřičná v oranžérii na Pražském hradě nebo Petr Parolek v roce 2006 ve svém projektu odbavovací haly letiště Brno-Tuřany.