O kuchyních bylo napsáno již mnoho a je zřejmé, že ještě i bude. Zajímá nás nábytek, přístroje, ergonomie, barvy, ekonomičnost provozu, hygiena… Víme také, že bývala centrem rodinného života a sloužila nejen k přípravě pokrmů, ale i k posezení po celodenní práci. Nebylo tomu však takto vždy a všude. Jak se vlastně měnila kuchyně v různých dobách a místech?

Oheň v centru dění

Autor: archiv V prvopočátcích lidstva se samozřejmě o kuchyni v pravém slova smyslu hovořit nedá. Nejdůležitější byl oheň, který byl vpravdě dárcem života, bylo tedy nutno ho chránit. Místo kolem něj pak bylo výlučné. Zpočátku bylo ohniště společné, postupně se oheň přenášel do jednotlivých obydlí, zpravidla do jejich centra. V mnoha oblastech světa, zvláště tam, kde bylo teplejší podnebí, bylo místo přípravy pokrmů situováno i nadále do venkovních prostor. Například v antickém Řecku, kde byly převážně stavěny domy atriového typu, tedy s centrálním otevřeným prostorem, se v otevřeném vnitřním nádvoří nacházela kuchyně a jídelna. Jindy byla kuchyně přemístěna přímo do domu. Ve starém Římě byly samostatné kuchyně většinou jen v domech bohatých patriciů, pro ostatní byly zřízeny ve městě společné jídelny, kde se pokrmy připravovaly ve velkém. Šlechtické domy byly vybaveny vpravdě luxusně, což se týkalo i kuchyní. Komíny ještě známy nebyly, i zde byl proto poměrně velkým problémem kouř, odváděný středem domu, proto se i kuchyně vždy oddělovala od domu.

Černá kuchyně

V klimatických podmínkách ostatní Evropy nebylo možno využít vzdušnost a otevřenost antických prostor. Domy zde byly uzavřené, opatřené velmi malými okénky. Kuchyně takzvané dymné jizby, to znamená zakouřené a špinavé místnosti, měly rozsáhlé ohniště, které sloužilo k přípravě jídel v kotli nebo na rožni, umístěné pod nejvyšším bodem domu. Ve střeše byl pak otvor, kterým odcházel, ovšem nadmíru nedokonale, kouř.

Autor: archiv Dymné jizby začaly zhruba v 16. století nahrazovat postupně černé kuchyně, tedy prostor ve vstupní části domu nebo v rohu síně. Zde byl otevřený komín ve tvaru trychtýře, aby co nejlépe jímal kouř, pod nímž bylo otevřené topeniště, v pozdějších dobách pak pec. Zpočátku se černé kuchyně objevovaly pouze na zámcích, v měšťanských domech, hostincích či na farách, postupně byly však budovány ve všech domech, a to především z důvodů požární bezpečnosti. V komínu se často současně s vařením také udilo maso. Tyto kuchyně sloužily často i k vytápění celého objektu.

Autor: archiv Ve šlechtických a bohatých domech byla později černá kuchyně oddělená od ostatních obytných prostor. Někdy se do ní vstupovalo zadním vchodem, případně byla budovaná ve zcela samostatném stavení. Kuchyně tak přestala plnit funkci vytápění, teplo se zajišťovalo samostatnými kamny. Síně se v takovém případě stávaly honosným vstupem do domu, případně jídelnou, na zámcích vybavenou drahým nábytkem, ale i mnohými technickými vynálezy, například výtahem, kterým bylo jídlo převáženo přímo k hostům. Jinde byla tabule nazdobena a připravena ve spodním patře a vyvezena podlahou nahoru. Stejným způsobem se také uklízelo ze stolu.

V chudších domácnostech však byla kuchyně stále často jedinou místností, kde se nejen vařilo, ale i bydlelo.

Způsob odvodu kouře otvorem ve střeše byl využíván i v mnoha jiných oblastech světa, a to až do doby, kdy byl vynalezen tahový komín, budovaný obvykle při zdi budovy. Topeniště se tak přesunulo z centra ke stěně, začaly se stavět první kamna a krby, jejichž konstrukce se v menších obměnách dochovala až dodnes. 

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz 

Příště: Historie kuchyně II. – Moderní doba vaření a stolování