Velkým zlomem v rozvoji kuchyně byla první průmyslová revoluce, která začala na konci 18. a začátkem 19. století dynamicky měnit celou společnost. Veškerá produkce byla dosud založena na manuální práci, průmyslová revoluce nahradila lidské ruce stroji, což mělo za následek prudký rozvoj výroby. Zprůmyslnění se nejdříve týkalo továren a infrastruktury, s postupem času a technickým rozvojem ovlivnilo i domácnosti.

Zkrocený oheň

Autor: archiv Nejvýznamnější změnou, kterou průmyslová revoluce zasáhla do vybavení kuchyně, byly železné sporáky a trouby, které postupně nahradily po staletí užívané krby, kotle a rožně. Vaření se stalo pohodlnějším a zároveň postupné omezování otevřeného ohně v domácnostech zvýšilo požární bezpečnost městských aglomerací. Nové sporáky měly díky usměrňovanému hoření také vyšší účinnost, možnost regulace pro vaření, pečení nebo jen na vytápění objektu. Příprava jídla se zrychlila, bylo také možno vařit složitější recepty. Než k tomu ale mohlo dojít, bylo třeba mnoha let.

První sporák, vynález Benjamina Franklina, se sice objevil už v roce 1740, ale byl určen pouze pro ohřívání jídla. Kolem roku 1800 už Benjamin Thompson postavil sporák, umožňující i vaření, pro své rozměry se ale do běžných kuchyní nevešel. Domácnosti si Autor: archiv musely na ten správný model počkat až do roku 1834. Až tehdy byl ve Spojených státech patentován sporák určený pro domácí využití.

S plynofikací a posléze elektrifikací měst byly stále více využívány elektrické a plynové sporáky. Plynové sporáky se rozšířily se zaváděním plynového osvětlení do měst, elektrické je začaly nahrazovat na počátku 20. století. S rozvojem průmyslu změnou procházela také urbanistická koncepce měst. Do návrhů nových aglomerací a rekonstrukce těch původních byla zapracována i vodovodní síť a kanalizace.

První „školy kuchařské“

Autor: archiv Modernizace kuchyně vedla ke zjednodušení a urychlení přípravy jídla, její provoz byl také čistější. To už byl jen krok k rozšíření kuchařského umění do běžných domácností, dívky ze „slušných“ rodin navštěvovaly takzvané kuchařské školy, které je naučily připravovat pokrmy a starat se o domácnost. Po skončení této školy, která trvala obvykle několik týdnů, obdržely dívky osvědčení. U nás byla největší průkopnicí kuchařského umění Magdalena Dobromila Rettigová. Česká buditelka a vlastenka, která však nebojovala za rovnoprávnost žen, ale vzdělávala je v domácích pracích, především ve vaření a stolování. Její kuchařská kniha se dočkala mnoha vydání. Dosud opomíjené a často i opovrhované vaření bylo v této době povýšeno až na umění. Především ve společenské střední třídě bylo kulinářské umění nutností. Paní domu je mohla předvádět při slavnostních obědech či odpoledních společenských posezeních a přinášelo jí úctu a věhlas.

Počátky moderní domácnosti

Autor: archiv Další velké změny přišly do domácností až po druhé světové válce, a to opět ze Spojených států. Podpora konzumního způsobu života a veškerý myslitelný standard pro nejširší vrstvy obyvatel přinesly levná auta a elektrospotřebiče. Kult rodiny se pak zasadil o výraznou modernizaci domácnosti.

Ženám, starajícím se dlouhá léta výhradně o děti a pohodlí rodiny, byl dopřán luxus v podobě automatizovaných domácích spotřebičů. USA jsou kolébkou mikrovlnné trouby, kterou mohly tamní ženy začít využívat již v roce 1955, vyvinuta byla ale již koncem 40. let, revoluci v kuchyni pak způsobila myčka na nádobí.

Autorkou první skutečně funkční myčky je Josephine Cochran z Illinois, to bylo již v roce 1893. Ovšem první volně stojící myčka s pevným přívodem vody přišla až v roce 1920. Plně automatická myčka se sušením se objevila o 20 let později, ovšem k masivnímu rozšíření došlo až v 50. letech.

Druhá polovina 20. století pak přinesla do domácností na celém světě mnoho převratných změn v podobě nových technologií i materiálů, příprava pokrmů se tak znovu dostala na výsluní zájmu, stejně jako v době Magdaleny Dobromily Rettigové.

Dana D. DaňkováFoto: www.profimedia.cz