Dům a jeho oplocení spolu úzce souvisí. Při dnešní buransko - křupansko - velkopanské tendenci k hradbám vysokým alespoň půl třetího metru je tahle „fortifikace“ často to jediné, co z domu zahlédnete. I proto by plotu měla být věnována velká pozornost. Nerozumím ale tomu, proč tolik dnešních stavebníků chce žít za zdí jak v parmské kartouze nebo rovnou na Borech. Rozlet ducha na sedmisetmetrovém pozemku, obehnaném takřka třímetrovou neprůstřelnou zdí? To je stejně pravděpodobné jako Vondrova nevina v kauze Promopro (nedávno jsem ho viděl v televizi, daří se mu dobře, a zase nakupuje nějaké krámy pro armádu, kterou chce zredukovat)... Podnikatelé z devadesátých let, takový pan Pitr nebo pan Coteďžijevjižníafrice, prosím, oni tou zdí vlastně anticipovali, jak to s nimi jednou dopadne, když nevezmou nohy na ramena a neutečou našemu čackému policejnímu sboru. Ale my ostatní?
Jezdím po světě teď o prázdninách na kole s fotoaparátem na prsou. Zastavuji u domů i plotů, fotit ze sedla jsem se ještě nenaučil. Člověk opravdu vidí leccos a těch zastávek k tomu, abych si v našich vesnicích či satelitech vyfotil něco hezkého, je tak pětina z jejich celkového počtu. Spíše je pořád nasnadě fotit věci ošklivé, stavení v nejlepším případě nudná a neinvenční, v tom horším pořád ještě nazdobená historizujícím dekorem jak stará bréca, ploty bizarní, usilovně a kormutlivě imitující kámen betonem, dřevo plastem, historické předlohy odpadem z místní lisovny plechů. Krásný vzhled je na ten boží svět, jen se nesmí člověk dostat příliš blízko... Přitom užití hladkých betonových kvádříků, nesnažících se předstírat, že jsou vlastně bosovanými haklíky švédské žuly či carrarského mramoru, je lehké jak dětský spánek po obědě.
Šest obrázků odpudivých oplocení přidávám a vyhlašuji HHH (Hitparádu Hnusných Hradeb). Kdo pošle do konce listopadu 2011 nejošklivější ukázku plotu, dostane ode mě pod stromeček knížku Rodinný dům ze všech stran i s věnováním.
Své úlovky hnusných hradeb vkládejte do fotogalerie Hitparáda Hnusných Hradeb.