Spalováním, tedy oxidací, dochází k rozkladu a tvorbě hořlavých plynů. Z celulózy, která je hlavní stavební látkou dřeva, se chemickými procesy vytváří oxid uhličitý, vodní pára a uhlík ve formě mechanických sloučenin s dalšími látkami a také oxidy dusíku. Ostatně dusík odejde ze spáleného dřeva prakticky všechen.

To, co zbude na topeništi, je sloučenina pevných látek, které dřevo v sobě má. Jelikož je vyživováno kořenným systémem, má v sobě spousty draslíku (uhličitanu draselného), fosforu a vápníku s hořčíkem, které jsou tu ovšem obsaženy ve formě sloučenin. A to jsou všechno věci, které jsou v půdě potřeba, které vaše rostliny potřebují a budou za to rády. Však také vypalování mezí, které bylo dříve hojně užíváno, bylo pro přírodu tou nejlepší obnovou. Příliš rozrostlé druhy byly redukovány, vytvořila se biodiverzita a vše bylo perfektně pohnojeno.

Čtěte také

pěstování

Čtěte také

Zelené hnojení: Čím, jak a kdy

Vzácný popel

Vypalování mezí a strnišť mělo své důvody Autor: Shutterstock.com Vypalování mezí a strnišť mělo své důvodyAutor: Shutterstock.com

Představte si, že popel je vlastně vzácnost. Správným spálením tuny dřeva vznikne někde mezi třemi až patnácti kilogramy popela. A to je dost málo. Představte si, že na plochu 1 m2 byste měli dávkovat přibližně 0,1 kg popela. Ale není to pravidlo. V kyselých půdách používáme popela víc, v zásaditých pak méně.

Ovšem hnojení přímo na záhonky není tak ideální. Lepší je dostat tyto živiny do půdy prostřednictvím kompostu. Tady používejte kolem 4 kg popela na jeden kubík kompostu. Pořádně promíchat a příroda se už o vše postará. Ale budete se divit, jak dlouho zůstane popel v zemině viditelný.

Kam nedávat popel

Pokud máte kyselomilné rostliny, popel rozhodně nepoužívejte. Popel vlastně nahrazuje vápnění a rododendrony, vřesovce, borůvky nebo azalky to nemají rády. Naopak tady používejte hnojení, které pH mění tímto směrem.

Titulní foto: Shutterstock.com