V podstatě jakékoliv. Záleží na tom, kde bydlíte. I ve velkých městech najdete místa, kde po ránu zdobí trávník hlavičky klouzků, ale i kozáků. A také hub jedovatých.
Pozor musíme dát hlavně na malé děti, aby podezřelé houby nenašly v zahradě dříve než my. I větší děti naučíme, že se žádná houba neochutnává. V zahradách se někdy daří žampionům, které se ale mohou zaměnit za bílou muchomůrku zelenou (jarní forma).
Všimněme si ale tří druhů výborných hub, které se na zahradách objevují po celé léto, ihned jakmile nastanou příhodné podmínky - jestliže je teplo a kropíme trávník.
Voňavá špička a pýchavka na našem trávníku
Špička travní
První z nich je drobná aromatická špička travní. Podle mnohých lidí je vůně této nenápadné houby nepřekonatelná. Jestliže uvidíme malé béžové mírně zašpičatělé kloboučky (špička roste v koloniích), jednu utrhneme, přivoníme a prozkoumáme zespodu lupeny. Poznávacím znamením špičky jsou nepravidelně rostlé, k okrajům klobouku vějířovitě se rozvětvující lupeny v barvě klobouku. Na místo pak nešlapeme, nesekáme a za pár dní můžeme sklízet. Také maličké bílé pýchavky se v trávě mohou nejprve přehlédnout. Později ovšem mohou pýchavky obrovské dorůst úctyhodných rozměrů. Oba druhy jsou skvělé jednoduše připravené na másle, do polévky i jako guláš. Z větších pýchavek je výborný obalovaný řízek – v trojobalu i těstíčku.
V HOUBAŘSKÉM SPECIÁLU JSME UŽ PSALI:
- Je teplo a vlhko. Houbařská sezona začíná!
- Houbařský základ: zajímavosti i pověry
- Houbařský základ: Pod kterými stromy rostou?
- Houbařský základ: kdy a kde rostou
- Houbařský základ: kde a jaké houby dnes rostou
- Houbařský atlas: hřiby
Podivné jméno, výborná houba...
Ve stínu v křoví, na hnojišti, u kompostu, ale i přímo uprostřed květinového záhonu se může objevit zajímavé sousoší vytáhlých hub s uzavřenými šupinatými hlavami. Možná se zaradujeme, že jsou to bedly a těšíme se na řízky z nich. Ale klobouky hub se nerozvíjejí. Je to hnojník obecný. Co nejrychleji ho sklidíme a do kuchyně s ním. Neváhejme, nebo jeho lupeny zespodu ztmavnou a už bude nepoživatelný. Jestliže bychom čekali ještě den, hlavy hub se začnou zespodu rolovat, ubývat, přitom černat a nakonec se roztečou do černé kaše – jev zvaný autolýza.
Použijeme houby s lupeny bílými, nanejvýš lehce růžovými.
Výborné jsou jako guláš nebo na paprice a smetaně. Pokrm má velmi jemnou chuť a zajímavé je, že mladý syrový hnojník voní po meruňkách. Starší plodnice už voní jako bedly nebo žampiony.