Italský architekt z Janova se stejně jako další místní rodák Kryštof Kolumbus stal objevitelem nových světů. Podobně jako italští renesanční mistři, propojil Renzo Piano ve své tvorbě architekturu s uměním, stavitelstvím a inženýrským talentem. Renzo Piano se narodil v roce 1937 a vyrůstal v rodině stavitelů. Jeho otec byl nemluvný patron, který chtěl, aby se syn také vyučil stavitelem. Ne architektem, protože to není žádné pořádné řemeslo. „Být architektem znamenalo pro něho mnohem méně než být stavitelem,“ vzpomínal 
později Piano na tíhu rodinné tradice. Už odmala byl v těsném kontaktu s betonem, lešením a ruchem otcových stavenišť. Cit pro zákonitosti konstrukce, stejně jako obdiv k možnostem technologií se později projevily v jeho nesmírně širokém záběru. Renzo Piano nejen staví obrovské domy, vymýšlí regulaci a řadu domů na Potsdamer Platz v Berlíně, ale navrhoval i zaoceánské lodě a nedávno dokončil mohutný chrám Padre Pia v italském San Giovanni Rotondu. Když v roce 1998 přebíral od tehdejšího prezidenta USA Billa Clintona Pritzkerovu cenu, přirovnávala porota Pianovo dílo k da Vincimu a Michalengelovi. Těžko nalézt vyšší metu. Vezmete dům a obrátíte ho naruby. Ještě řadu měsíců po dokončení si spousta lidí nejen z Paříže myslela, že Centrum George Pompidoua (dokončeno 1977, renovováno v roce 2000) je stále pod lešením. Všechny rozvody, trubky a eskalátory umístěné zvenčí stavby rozpoutaly obrovskou diskusi a Piano s Rogersem se rázem stali mediálními hvězdami. Kromě toho ale touto stavbou definovali nový směr architektury. Kdyby po téhle stavbě Piano už nic nepostavil, stačilo by to. Místo toho se ale ve 
svých experimentech posunul dál a následovala série galerií. Nejen stodvacetimetrový pavilon pro slavnou švýcarskou sbírku Beyeler (1992 - 1997), ale i muzeum Menil v texaském Houstonu s přístavbou galerie Cy Twombly byly stavby, které prokázaly Pianův cit pro místo a schopnost nalézt formu odpovídající obsahu. Procházka basilejskými sbírkami Ernesta Beyelera je skutečným zážitkem pro smysly. Jako by ani nešlo o jednoho autora: volný, měkce propojený prostor jednotlivých místností a intimní atmosféra galerie kontrastují s obrovskými administrativními a komerčními stavbami, které Renzo Piano – ve spolupráci s dalšími architekty – realizoval na největším staveništi světa, berlínském Potsdamer Platz.
Devadesátá léta znamenají dosavadní vrchol v tvorbě Renza Piana. V Japonsku, kde nic není nemožné, staví Kansai International Airport, největší letištní terminál na světě. Stavba, která vyrostla na uměle vybudovaném ostrově, slouží k letecké dopravě tří měst: Osaky, Kobe a Kjóta. Terminál pro sto tisíc pasažérů denně vyrostl za 38 měsíců, a naplnil tak Pianova slova o tom, že utopie a sny se dají za určitých okolností r
ealizovat. „Architekt, který se nedomnívá, že by mohl změnit svět, je kandidátem na sebevraždu. Je to nezbytná utopie, která patří k této profesi. Architekt nevykládá o etice, on ji bez přednášení staví. Promlouvá svou prací,“ řekl. Renzo Piano se ve svých textech rád obrací k hvězdnému nebi. Mezi svými vzory uvádí nejen zmiňovaného Kryštofa Kolumba, ale i Robinsona Crusoa. O něm hovořil, když přebíral Pritzkerovu cenu: „Crusoe na pustém ostrově musí přežít. Musí najít řešení složitých úkolů v cizím prostředí. V tom se podobá architektovi.“ Obloha a nebe jsou také hlavním motivem jeho fotbalového stadionu San Nicola, který navrhl v italském přístavu Bari. Mistrovství světa ve fotbale v roce 1990 se odehrávalo mimo jiné na tomto stadionu pro 60.000 lidí. Promyšlený systém tribun – okvětních plátků tribun umožňuje (kromě separace fanoušků dvou týmů) také hladký a rychlý tok lidí na tribuny. Procházka stavbami Renza Piana by byla na dlouho: pokračovala by v Austrálii, kde v Sydney navrhl několik věžáků, zamířit bychom mohli i za oceán. Tam pro deník New York Times na rohu 40. a 41. Street nyní staví výškový prosklený dům o dvaapadesáti patrech. Renzo Piano patří k těm, kteří novým způsobem definovali moderní a postmoderní architekturu. Jako by to zčásti věděl, když řekl: „Vím, že architektura mění život. Já jsem to viděl." -var- Foto www.rpbw.com a archiv Více o tvorbě Renza Piana na www.rpbw.com