Ikony XX. století V: Santiago Calatrava

Architekt, který spojil high-tech inženýrství s uměním. Autor elegantních a odvážných staveb, které chvílemi vypadají jako zjevení uprostřed pouště. Španělský architekt Santiago Calatrava dnes patří k nejlepším. Jeho stavby jsou sochy. Calatravovy domy nejvíc připomínají monumentální skulptury, které často nesmlouvavě mění charakter místa. Nepřehlédnete je, jsou to symboly míst. To, že Santiago Calatrava prošel jak architektonickým, tak inženýrským školením, je na jeho stavbách znát. Vytváří struktury perfektně a promyšleně fungujícího organismu. Bývá srovnáván s F. L. Wrightem nebo organickou tvorbou Antoni Gaudího. Lidské nebo zvířecí tělo, jeho hra svalů a tělesný pohyb jsou prvky, které Calatravovy domy tak odlišují. „Pohyb dává tvarům úplně nový rozměr, jako by byly živé. Místo abychom si nějakou budovu představovali jako skálu, můžeme ji přirovnat k mořskému vlnobití nebo květu, jehož okvětní plátky se zrána otvírají," říká. Z gotiky si bere materiálovou jednoduchost a opěrné systémy, z romantismu zase markýzy, které kryjí vstupy a různé pobytové zóny. Má rád ocel a beton. Bílou barvu a sklo. A přesto není nudný. Naopak: jeho mosty, letiště, nádraží a dopravní terminály fascinují. Město umění a vědy ve Valencii je ambiciózní a rozsáhlý projekt. Určitě jeden z největších v Evropě. Komplex je umístěný na ploše přes 350.000 metrů čtverečních v bývalém korytu řeky Turia. Obří areál uvnitř města byl pro Calatravu vrcholným vyjádřením jeho názorů. Navrhl tady čtyři z pěti hlavních staveb: Hemisféru ve tvaru lidského oka (otevřena v roce 1998) - dům určený pro audiovizuální projekce a poznávání vesmíru. Dalším je Muzeum vědy prince Filipa s interaktivním muzeografickým programem 21. století. L´Umbracle je krytý patrový koridor, koncipovaný jako sochařská a zahradní promenáda, pod kterou jsou umístěna parkoviště. Poslední ze čtveřice je Palác umění, který ohromuje především mimořádnou statickou konstrukcí. Zastřešení páté části valencijského Města vědy a umění, areálu Oceanária, navrhoval již zesnulý španělský architekt Félix Candela. Valencie toto centrum pojala jako ikonu nového tisíciletí. Calatrava vytvořil společně s Félixem Candelou v rodném městě komplex současného Gesamtkunstwerku, kterým za první tři měsíce prošlo přes milión lidí. Představte si devět krabiček naskládaných na sebe. Pohrajte si s nimi a nechte je rotovat kolem své osy. Santiago Calatrava to dokázal na 192 metrech vysoké stavbě Turning Torso ve švédském Öresundu. Solitér tyčící se nad přímořskou krajinou má 52 pater a svou siluetou připomíná postavu člověka s tváří odvracejícího se před větrem. Korpus výškové stavby tvoří kostky vysoké pět pater: ty jsou zavěšené na skeletu budovy a otáčí se o 90 stupňů kolem své osy. Nejde o klasickou administrativu, jak by se dalo čekat, ale v Turning Torsu se bude také bydlet. Celkem v této nepřehlédnutelné stavbě vzniklo 152 bytových jednotek a bezmála 4.500 metrů čtverečních obchodních a kancelářských ploch. Interiéry navrhovala místní kancelář Samark Arkitektur & Design. Pětapadesátiletý Calatrava sice pochází ze Španělska, ale řadu let žije v Curychu. Tady se proslavil především vlakovou stanicí Stadelhofen. V ulici Rämistrasse proměnil původní dvůr právnické fakulty na knihovnu. Zastřešil ho a především za využití denního světla vytvořil sugestivní prostor univerzitní knihovny. Oválný dvůr, který jde přes šest pater, je přirozeně nasvětlený skrze skleněný strop. V interiérech je použitý přírodní bílý kámen a jen lehce mořené dřevo, které vytvářejí měkkou a příjemnou atmosféru. S celkem pěti tisíci metry polic na knihy je curyšská knihovna druhá největší ve Švýcarsku. Calatrava u této stavby záměrně postavil do kontrastu novou budovu a zbytek areálu právnické fakulty. V rozhovoru pro švýcarskou televizi SF DRS k tomu řekl: „Je to zvláštní prostor, mimo jiné i proto, že zvenku do budovy není vidět. Chtěli jsme vytvořit především optimální světlo pro čtení a příjemné podmínky pro studium knih.“ Stavby Santiaga Calatravy nejsou jen mosty, nádraží a terminály. Je to také vstup do útrob velryby, chrastění kostí dinosaura a nová skládačka z betonu a gotiky. -var- Foto archiv Santiaga Calatravy