Jednou z nich je libavka poléhavá (Gaultheria procumbens), blízká příbuzná borůvek a brusinek. Vytváří nízké stálezelené keříky s kožovitými vejčitými lístky. Po odkvětu se na rostlině vytvářejí červené plody, velikostí a tvarem podobné brusinkám. Lidový název „indiánská zubní pasta“ získala podle svého použití. Látky, nacházející se v listech, zejména silice gaultherin, mají prokazatelné účinky na desinfekci ústní dutiny a působí proti zubnímu kazu. Ze třech snítek spařených jedním litrem vody si můžete připravit výborný nálev, který má nasládlou mentolovou vůni a chuť a působí proti nachlazení. Podle posledních vědeckých výzkumů mají látky obsažené v této rostlině podobné účinky jako aspirin, působí hlavně proti bolestem. Libavce najděte slunné místo s dostatkem vláhy a dostatkem plochy, kde se bude moci rozrůstat do šířky.

ČTĚTE TAKÉ:

Pro milovníky stromů a floristy v jednom tu máme nádhernou dřevinu, kterou na podzim zdobí karmínové dlouhé lusky, které v sobě ukrývají semena. Pokud je použijete v čerstvém stavu, kdy jsou pružné, můžete je použít na výrobu adventních věnců, v suchém stavu do aranžmá. Struktura stromu dřezovce trojtrnného (Gleditsia triacanthos) je krásná i v zimě, kdy vyniknou jeho dlouhé trny uspořádané po třech a vyrůstající z větví i kmene. Pro parky a zahrady, kde se pohybují děti, můžeme použít i beztrnné kultivary.

Léto sice začíná, ale jeho průběh spíš připomíná sychravý podzim. Právě na podzim se snažíme posílit svůj imunitní systém, ideálně přírodní cestou. Na zahradě by vám proto neměla chybět třapatka nachová (Echinacea purpurea). Je blízce příbuzná žlutým rudbekiím, které známe z letničkových záhonů. Na rozdíl od nich je trvalkou a kvete na sklonku léta květy, které mohou mít starorůžovou nebo krémově bílou barvu. V praxi jsou používány extrakty ze suchých kořenů a natě nebo šťáva lisovaná z čerstvé natě, zpracované do formy sirupů, kapek nebo šťáv. Má prokazatelně baktericidní, virucidní a antialergenní účinky. Užíváme lžičku denně, maximálně tři týdny, při dlouhodobé konzumaci by mohlo dojít k nežádoucímu vlivu na funkci jater.

Ořešák černý (Juglans nigra) je statný, až 40metrový strom, pocházející z východní části USA. Do Evropy byl dovezen v 17. století, v Čechách byl poprvé vysazen v roce 1835 v pražské Královské oboře. Listy jsou lichozpeřené, jemně pilovité, po odkvětu přináší plody, které mají na řezu krásnou ozdobnou strukturu, a proto je, nejen indiáni, využívali k výrobě šperků. Preparáty vyráběné z nezralých slupek ořešáku černého se používají k detoxikaci střevního traktu a k prevenci proti výskytu parazitů. Silice obsažené v listech ořešáků odpuzují hmyz, a proto si je naši předkové vysazovali v blízkosti svých obydlí.