V dalším čísle časopisu Dům&Zahrada 3/20, které vyjde 18. 2. 2020, se docela intenzivně zajímáme o Japonsko, jeho design a architekturu. Jelikož japonská architektura je proti té evropské poněkud jiná, rozhodli jsme se, že tohle chce trochu větší rozsah. Proto se teď vydáme do Sonobe, japonského města, které nevyniká velikostí, historií nebo třeba nějakou známou univerzitou. Je tu ovšem specifická architektura. V mnohém se podobá té evropské, protože se musí přizpůsobovat chladnému a vlhkému podnebí. Stavby tak jsou fortelné, s menšími okny, ale zato dobře izolované. To, co mají společné, jsou jakési terasy nebo zimní zahrady, které umožňují život na vzduchu i v případě, že venku není zrovna pohodové počasí. Tyto terasy jsou velmi často zastřešeny a obloženy polykarbonátovými neprůhlednými deskami, které propouští světlo, ale zachovávají intimitu i v poměrně husté zástavbě.

Architekti ze studia Tato Architects z Kobe nejdřív prošli Sonobe a vysledovali právě výše popsanou typickou linii místních domů. Následně se rozhodli, že nepůjdou proti proudu, a naopak zůstanou věrni co nejjednoduššímu základnímu tvaru – obdélníku se sedlovou střechou. Jak ale udělat právě výše zmíněnou typickou terasu/zimní zahradu, aby nepřekážela jako appendix?

Řešením se stala dvě trojúhelníková vykrojení z profilu domu. Jedno z nich je zakryté polykarbonátem jak na střeše, tak i na vnější fasádě. Dřevěné posuvné rámy pak konfrontují novostavbu s typicky japonským stylem posuvných stěn. Otevřením vzniká elegantní terasa s posezením i houpačkou, která se může při nepřízni počasí zatáhnout a užívat dál.

Druhé vykrojení na opačné straně pak funguje jako vstup do domu a jako prosvětlení interiéru. Co ale z vnitřku zbylo? Je to takové velké N, kde strany jsou v horním patře pokoje, dole společenské prostory a pokoj pro návštěvy a střed tvoří komunikační spojnici.