O působení barev na člověka bylo již napsáno a řečeno mnoho, existují také různá rozdělení barev do skupin, při jejich použití se řídíme pravidly vzájemných vhodných kombinací, pomocí barev potlačíme nedostatky, nebo zvýrazníme přednosti příbytku. A naopak nesprávná kombinace či jejich nevhodné použití v určitém prostoru může v lepším případě působit neesteticky, v horším se projeví až nepříjemnými účinky na naši psychiku. To ovšem neznamená, že se musíme za každou cenu držet vytyčených pravidel, nezvyklé barevné kombinace jsou možné, ale musíme vědět, jak na ně.

Kontrast barev a materiálů

Nezvyklé kombinace ale mohou znamenat pro každého z nás něco jiného. Pro někoho jsou to prostě kombinace běžných barev, které se ale často nepoužívají, jindy mohou být spojeny s grafickým provedením v interiéru. Jinak totiž působí barvy, pokud jimi pokryjeme jednolité velké plochy, nebo pokud je použijeme v podkladu a v ornamentu, v matu a lesku, prostě v nějakém dalším kontrastu. Výrazně mohou také působit barvy v různých kombinacích výtvarných technik a materiálů – například nátěrové barvy a nalepovací fólie. Záleží také, zda je použijeme na rovný, či tvarovaný povrch. Zajímavou technikou může být v tomto směru třeba kombinace jednobarevné stěny, na niž nalepujeme hliníkovou nebo jinak pokovenou fólii. Tu můžeme dělit na geometrické tvary, je možné ji však také trhat na nepravidelné kousky. Metalický lesk vynikne především na oblých, prostorových tvarech, například na sloupcích, ve výklencích, v nikách… Kdo má rád technicistní styl, není v tomto směru odkázán pouze na fólie s kovovým vzhledem, k dostání jsou i metalické či perleťové barvy. Ty vyžadují hladký povrch, současně je nutné s nimi „hospodařit“, vyniknou spíše v menších plochách, na velkých je lze použít pouze ve velmi prostorných interiérech.

Neotřelých barevných kombinací dosáhneme také překrytím různých poloprůsvitných lazur, užívaných v technikách antické malby, nebudeme se však držet tradičních odstínů.

Odvážné kombinace nejsou tabu

Současné barevné trendy můžeme shrnout do několika příbuzných základních směrů, jejichž společným jmenovatelem je orientace na přírodu a sepětí člověka s ní. Všechny upřednostňují přírodní materiály, klasiku v barvách – například béžovou, černou, bordó, zelenou a hnědou. Pokud se nám tento styl líbí, ale přesto bychom rádi zvolili neobvyklé barevné kombinace a dodali příbytku „šmrnc“, docílíme toho například přidáním ostrého reflexního, až umělohmotně působícího odstínu. Na stěnu tak můžeme namalovat, případně z tapety v tomto barevném tónu nalepit třeba florální motivy – listy, slunce, květy evokující dětskou kresbu a podobně.

Neotřele však mohou působit i kombinace výrazných barev, kterých se můžeme pro jejich velkou kontrastnost bát. Například černou čelní stěnu pokoje rozbijí a zjemní oranžová dvířka skříňky, dynamiku celku dodají její výrazné tvary, přísně pravidelné, nebo naopak křivky. Zajímavá, i když také ne častá, je kombinace výrazně žlutozelených závěsů a červeného sedacího nábytku. Styl takovému interiéru dodá neobvyklost tvarů mobiliáře a bohaté řasení jemné závěsoviny. Zbytek interiéru by měl působit umírněně, kontrast celku dodají například černé motivy na závěsech nebo stěnách, a také řasení látky a hrany nábytku.

Méně i zde znamená více

Barevné kombinace mohou působit zvláštně i ve chvíli, když použijeme klasické odstíny na různých prvcích a plochách. K šedé stěně tak postavíme lenošku v ostře zelené nebo červené barvě. Při vhodně zvolených odstínech i stylu lenošky může celek působit jako prostorový umělecký artefakt. Ozvláštnění ale dosáhneme také volbou prvoplánově nesourodého spojení stylu a barev, například historizujícího stylu a sytých pastelových tónů a podobně. Ovšem vždy, když usilujeme o nezvyklé barevné kombinace, bychom měli mít na paměti čistotu stylu celého interiéru, neboť nedodržení této zásady má za následek celkovou neuspořádanost prostoru, až chaos.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz, www.alax.cz