Naše klimatické podmínky dovolují jen několik měsíců v roce teplé neřkuli parné počasí. Proto si většina z nás při zřizování bazénu rozmyslí, zda ho umístí ven na zahradu, nebo bude součástí rodinného domu. Přestože je druhá varianta finančně náročnější jak při zřizování, tak při provozu bazénu, je právě vzhledem k našemu podnebnému pásmu výhodnější. Uživatel může bazén využívat nepřetržitě po celý rok, což se zaručeně odrazí také na jeho fyzické kondici. Při plánování interiérového bazénu musíme jako první brát na zřetel jeho umístění. Nejvhodnější místo je přímo v přízemí, v některých případech je možné využít také první podzemní podlaží. Ať už zvolíme kterýkoli prostor, měl by být bazén alespoň z části osluněný a měl by mít pohodlný přístup z obytné části domu. Pokud je bazén v přízemí, jsou výhodné dveře, které se při hezkém počasí otevřou a spojují bazénovou halu se zahradou. Ze stavebního hlediska se vnitřní bazény staví velmi podobně jako venkovní. Mohou být zapuštěné pod podlahu, polozapuštěné, zřídka pak jsou postavené na podlaze. Velikost a tvar si uživatel určuje sám, vždy ale musí být alespoň ze dvou stran bazénu zachován komunikační prostor (minimálně 0,8 - 1,2m). Z konstrukčního hlediska můžeme uvažovat o několika typech. Fóliové bazény jsou nejlevnější variantou a pro vnitřní prostory ne zcela vhodnou. Pokud by se fólie, která kryje skelet bazénu protrhla, mohla by se voda dostat až do základů domu což by mu rozhodně neprospělo. Můžeme mít bazén ze svařovaných polypropylénových desek, které se vkládají do betonového základu. Ani to není nejvhodnější pro domácí použití. Polypropylén je tepelně nestálý, na 10 m dilatuje až 5 cm, což znamená, že bazén postavený v teplých měsících se může v zimě smrsknout až o několik centimetrů. Existují také nerezové bazény, které jsou kompaktní a věčné, nicméně v domácím interiéru působí značně chladně a neosobně. Nevíc není příznivá ani jejich cena, která je poměrně vysoká. Výhodnější pak jsou kvalitnější typy polyesterových (mezi ně řadíme i laminátové) bazénů. Ty mohou být kompaktní nebo sestavované a svařované z jednotlivých dílů. Kvalitní lamináty se vytvrzují v tepelných komorách, tudíž mají mnohem tvrdší a odolnější povrch. Dokonce jsou díky vlastní konstrukci samonosné. Nejlepší možností jsou železobetonové bazény s keramickým obkladem či mozaikou. Tyto typy jsou nejvyhledávanější možností, je to nejen pro to, že si uživatel může zvolit tvar i velikost podle svého přání, ale i pro jejich vysokou kvalitu a životnost. Při plánování topení, vytápění bazénové vody, vzduchotechniky a odvlhčení je nezbytné pamatovat na zachování tepelné pohody. Znamená to, že rozdíl teploty vody a okolního vzduchu by neměl být větší než 3 °C, přičemž teplota vody a vzduchu se udržuje mezi 24 - 26 °C nebo 26 - 28 °C. Interiérové bazény mají vysoké nároky na tepelnou energii. K jejím ztrátám dochází několika způsoby: konvekcí, vypařováním, přestupem, vyzařováním a přidáváním čerstvé vody. K největším ztrátám dochází při vypařování (cca 40 - 80 %) vody. Aby se tomu co nejvíce zabránilo, je potřeba vodní hladinu zakrýt. Na výběr je několik možností, připomeňme například barevné transparentní kuličky, plovoucí krycí matrace, tabule zataveného pěnového polystyrenu či pevnou plachtovinu s nánosem PVC. I přes všechna zabezpečení bychom stále měli brát na zřetel vodu, která se vypaří. Vodní páru je nutné odvádět ven z místnosti, jinak by se srážela na stavebních konstrukcích s chladnějším povrchem a mohla by je časem poškodit či zničit. Z tohoto důvodu by se měl vzduch v místnosti měnit přibližně pět až šest krát za hodinu. Možná že se v první fázi může zdát interiérový bazén až zbytečným přepychem v naší uspěchané době. Měli bychom mít ale na paměti, že plavání patří k nejprospěšnějším sportům pozitivně působícím na zdraví člověka. Ovlivňuje rovnoměrné rozvíjení lidského těla, posiluje svalstvo, napomáhá správnému dýchání, působí na látkovou přeměnu a v neposlední řadě má blahodárné účinky na lidskou psychiku. To bezpochyby stojí za úvahu, nemyslíte? -ram-