V druhé polovině devatenáctého století byla Itálie průmyslovou zemí, spíš zaostalou než nějak zásadně vybočující. Okamžikem, kdy můžeme mluvit o prvních krůčcích italského designu, byla výstava v Turíně v roce 1902. Tady obrovský úspěch slavila secese a spojení řemesel, užitého umění a architektury si začalo razit cestu, podobně jako v jiných světových městech. Tehdy se také masivněji začal prosazovat nábytkový design mezi širokou veřejností. A byli to designéři jako Duilio Ciambellotti, Ernesto Basile nebo bratři Bugattiové, kdo pomáhal v těchto prvotních dobách budovat tradici italského designu, jak ji známe dnes. Slavný italský futurismus, jehož duchovními vůdci byli Tommaso Marinetti a Umberto Boccioni, pak odrážel novou zálibu v technice, technologiích a ukazoval, kam půjde “nový svět”. To, co v Německu znamenal Bauhaus, zažili Italové během let 1910 - 1920, kdy automobily, letadla, vlaky a technická výroba šly prudce dopředu. Pro etablování italského designu byla ale důležitá první světová válka, po níž se zformovala skupina mladých lidí, dnes známá jako italští racionalisté, která ve třicátých letech založila Triennale di Milano. A samozřejmě svou roli hrála také odborná média, dodnes známá po celém světě. Ať už to byl Domus (založený v roce 1928 Giem Pontim) nebo Casabella (původně pojmenovaná "La casa bella").

Od aut k nábytku

Italský automobilový průmysl reprezentovaný značkami Fiat, Lancia a Alfa Romeo dobýval svět. Ti, kteří nejezdili v autech, drandili a dodnes drandí na mopedech Vespa Piaggio, u zrodu této značky stáli Corradino d'Ascanio a Enrico Piaggio. Vespa a Lambretta dnes tvoří pevnou součást italské kultury a máme-li se dívat na současný italský design, nemůžeme tyto fenomény pominout. V padesátých letech, tedy po druhé světové válce pak vznikly nejslavnější italské firmy, které většinou fungují dodnes: vypínače a zásuvky reprezentuje Bticino, nábytek pak například Zanotta. Jmenujme například Alberta Rosselliho, Marca Zanusa, Achille Castiglioniho, Piergiacoma Castiglioniho a Gina Valleho... ti všichni posunuli italský design k mezinárodní proslulosti.

Nepřehlédnutelné ikony

Známé a oblíbené byly například cestovní psací stroj Lettera 22 navržený Marcellem Nizzolim a Giuseppem Becciem v roce 1950 pro Olivetti; legendární Vespa z roku 1946, kterou pro firmu Piaggio navrhl Conradino D´Ascanio; elegantní stojací lampa Arco od bratrů Castiglioni vyráběná firmou Flos (1962); sedací pytel Sacco, jehož autory byli Piero Gatti, Cesare Paolini a Franco Teodoro, který vyrábí od roku 1968 Zanotta. Nejde nejmenovat kultovní křeslo Proust od Alessandra Mendiniho pro Studio Alchimia vyrobené v Ateliéru Mendini roku 1976, závodní kolo Laser od Antonia Colomba, Paola Erzegovesiho a Gianniho Gabelly pro Divisione Cinelli di Gruppo Spa z roku 1980, slavný pressovač La Conica, který navrhl Aldo Rossi pro Alessi v roce 1982, židli Richard III. od Philippa Starcka pro Baleri Italia (1985). Vynechat nemůžeme ani in-line brusle navržené ve studiu Gruppo Tecnico pro Roces na samém sklonku století (1999).

Spojení řemeslné tradice, rodinných firem a přirozeného citu pro dobré věci proslavilo Itálii po celém světě. Mekkou designu se pak stal Milán, kde se každoročně koná mezinárodní veletrh Salone del Mobile. Těžko vybrat z nepřeberného množství současných italských firem a designérů několik jmen, která by reprezentovala sílu a tvůrčí bohatství italské designové scény.

-var- Foto: archiv