Jakou roli teď ve vašem životě hraje fotbal?

Sleduji ho a fandím převážně klubům, ve kterých jsem působil, takže Hradci Králové a Slavii Praha. Část své kariéry jsem strávil také v německých klubech Borussia Mönchengladbach a Dynamo Drážďany, takže fandím i jim. Na hřiště se ještě občas dostanu, k fotbalu nebo k futsalu, ale čím dál méně. Raději si chodím zaběhat.

Co má byznys s fotbalem společné, a co je naopak úplně jiné?

Sport a podnikání toho mají společného hodně. Je třeba mít neustále tah na branku, hrát do poslední chvíle. Po každé prohře totiž může přijít vítězství. Společná je také nezbytnost disciplíny, bez které se fotbal ani úspěšné podnikání neobejdou. Jediný rozdíl vidím asi v tom, že vrcholový sport má limity z pohledu věku a zdraví hráče, kdežto byznys lze dělat opravdu dlouhodobě.

Čím užitečným vás sport vybavil pro současnou profesi?

Naučil mě, že občas musím přijmout porážky a nesmím se hned vzdávat. To je moje životní filozofie, která mě provází i v průběhu celého podnikání. Díky sportu jsem také pozitivnější a lépe snáším stresové situace. Sport je určitě skvělá průprava do podnikání a celkově do života.

S nápadem na kliky prý přišel váš bratr a vy jste do firmy investoval ještě v počátcích fotbalové kariéry. Byl jste v následujících letech jen investor, nebo jste se na dění ve firmě stíhal podílet?

Pravda je, že počáteční rozjezd firmy ležel naplno na bedrech bratra Romana, protože jsem byl v tu dobu aktivní profesionální fotbalista. Mně zůstaly na starosti prakticky jen finance. Kdykoliv mi to však čas alespoň trochu dovolil, snažil jsem se do řízení firmy zapojovat. Posléze se k nám přidal i třetí bratr Petr. Přišel ve správný čas, kdy jsme zrovna začínali řešit vlastní výrobu a montáž. V oba bratry jsem měl maximální důvěru a věděl jsem, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout.

Nebáli jste se, že to může ovlivnit rodinné vztahy, pokud byste se s bratry na něčem neshodli?

Ani ne. Všichni tři máme nekonfliktní povahu, takže pokud výjimečně zastáváme odlišný názor, vždy se dokážeme v klidu domluvit. Navíc máme ve firmě jasně definované role: já se starám o finance, marketing a zahraniční obchod, Romanovou doménou je design, vývoj a tuzemský obchod a Petr vede výrobu. A právě díky tomu, že se každý věnujeme svému sektoru, mezi sebou nemáme žádné větší neshody.

Když se blížil konec vaší fotbalové kariéry, měl jste tedy jasno, co bude dál?

Ano, měl. Už v počátcích jsem si uvědomoval, že profesionální dráha fotbalisty nepotrvá věčně, a v našem podnikání jsem viděl smysl a budoucnost. Jsem rád, že jsem se nevydal cestou některých svých bývalých fotbalových kolegů, kteří investovali do autosalonů či restaurací, přičemž mnohým se tento krok nevyplatil. My jsme měli štěstí na zvolený obor – v tomto segmentu v České republice v té době prakticky neexistovala žádná konkurence. Takže po ukončení fotbalové kariéry jsem se začal firmě věnovat na plný úvazek.

Ani trochu vás nelákalo zůstat u fotbalu?

Fotbal jsem nikdy úplně neopustil. Dodnes se účastním exhibičních utkání veteránů, například tradičního silvestrovského derby Slavia – Sparta. Navíc se aktivně zajímám o fotbal v Hradci Králové, kde jsem začínal svoji profesionální kariéru.

Prý jste poměrně dlouho firmu dotoval a přišel o dost peněz. Nepochyboval jste ani na chvíli, jestli to byl dobrý nápad?

Máte pravdu, první tři roky jsem provoz firmy vyloženě dotoval ze sportovní činnosti. V tu dobu jsme byli neustále v červených číslech a já se potýkal s myšlenkou, že bychom to vzdali. Kvalitu dovážených klik bylo těžké uhlídat, zahraniční dodavatelé byli krajně nespolehliví. A tehdy Roman přišel s návrhem, abychom se do výroby klik pustili sami. Začínali jsme tak prakticky znovu od nuly a do té doby investované peníze obrazně řečeno vyletěly oknem. Bylo to náročné období a pro mě velká zkouška trpělivosti. Ale ničeho z toho rozhodně nelituji. Tehdy nám pomohlo, že velké strojírenské firmy z našeho regionu propouštěly šikovné pracovníky. Ti začali zakládat malé domácí dílny, ve kterých pro nás vyráběli jednotlivé komponenty. A situace se začala obracet k lepšímu.

Teď musíte naopak cítit zadostiučinění, firma je úspěšná, renomovaná a sklízí designové ceny…

Ano, samozřejmě nás to velmi těší. Stali jsme se jediným výrobcem designového dveřního a okenního kování v České republice a za naše produkty jsme získali několik prestižních mezinárodních ocenění. Ale byť by se mohlo zdát, že už bychom mohli být spokojení s tím, kam až jsme za tu dobu došli, nikdy není vyhráno. Je třeba mít neustále tah na branku, protože tenhle zápas ještě zdaleka není u konce.

Celý

Celý rozhovor si přečtete v dubnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 16. března. 

Ivo Ulich (*1974)

Ivo Ulich (*1974)

Stojí v čele M&T, tuzemského lídra v oboru dveřního a okenního kování. Má za sebou úspěšnou kariéru fotbalového záložníka, působil v českých i zahraničních klubech a v reprezentaci. Společnost M&T založil se svými dvěma bratry ještě v průběhu fotbalové kariéry. Ve firmě se stará o finance, marketing a zahraniční obchod.

www.kliky-mt.cz