Hydroizolace je palčivý problém spíše u starších staveb, protože naši předci si s ní příliš hlavu nelámali. U starších domů se s ní nesetkáme buď vůbec, nebo je ve stavu, který neodpovídá požadované funkčnosti. Nefungující hydroizolace nás přitom ohrožuje hned v několika rovinách. V první řadě je to zdraví – vlhké zdivo, které saje vodu z neodizolovaných základů, znamená zvýšené riziko vzniku plísní, jejichž spory se uvolňují do interiéru. Druhou rovinou je zhoršení tepelněizolačních schopností – vlhká stěna daleko lépe vede teplo, takže výrazně stoupají tepelné ztráty domu. Třetí aspekt je v rovině estetiky – nikdo se nechce dívat na olupující se zdi. A zásadní je rovněž statika. Stěny nasáklé vodou velmi snadno promrzají a s každým zimním cyklem se poškozují vazby nosného materiálu. Pokud jich za sebou má stavba několik desítek, může být únosnost stěn výrazně snížena. Jak si se zemní vlhkostí tedy poradit.
Izolace novostaveb
U novostaveb je to logicky jednodušší – není nutné řešit náročná dodatečná opatření, máte čistý stůl, kde můžete začít. O hydroizolačním opatření rozhodne projektant na základě hydrogeologického průzkumu a podle toho, jak je budova typologicky řešena. Jinak se bude izolovat bungalov s minimálním zatížením zemní vlhkostí, jinak budova se suterénem, na který působí tlaková voda. Mimořádnou pozornost musíme věnovat lokalitám s nepropustnou zeminou, s vysokou hladinou podzemní vody, případně s vodami agresivními atd. – na základě toho se vyhodnotí hydrofyzikální namáhání. Nicméně s ohledem na to, že většina současných rodinných domů je přízemních, bez sklepa, nemá smysl pouštět se do popisu extrémních případů.
Asfaltové pásy
Nejčastějším typem izolování spodní stavby jsou bitumenové (asfaltové) pásy. Ty se dávají na podkladní beton a natavují s přesahem kolem deseti centimetrů. Důležité je, aby ve spojích nevznikaly kapsy, vlnky a podobně, spoj musí být dokonale těsný. Typická skladba izolované spodní stavby je pak: rostlý terén, štěrkový podsyp, podkladní beton, penetrační asfaltový nátěr, asfaltové hydroizolační pásy, geotextilie, separační vrstva a hrubá podlaha.
Izolace základů
PVC fólie
Asfaltový pás zároveň slouží jako izolace proti radonu, pokud radonový průzkum nevyžaduje přísnější opatření (jeden asfaltový pás obvykle vystačí pro nízkou a střední radonovou zátěž).
Alternativou k asfaltovým pásům jsou hydroizolační fólie na bázi PVC. Jejich výhodou je malá tloušťka a velmi snadná aplikace – ke kotvení není potřeba propan-butanový hořák pro celoplošné natavení. Fólie se k podkladu nejčastěji kotví mechanicky a spoj pásů se lepí speciálním lepidlem nebo taví horkovzdušnou pistolí. Nevýhodou fólie je nižší mechanická odolnost, po aplikaci je nutná kontrola těsnosti, navíc se nesnese s některými materiály, nejčastěji s pěnovým polystyrenem.
Pěnové sklo
Především pro pasivní domy se v posledních letech využívá založení na pěnovém skle, které je nesmírně mechanicky odolné a zároveň funguje jako perfektní tepelný izolant. Často se setkáme s názorem, že taková skladba neobsahuje hydroizolaci, to ale není pravda. Hydroizolace zde zastoupena je, ale nachází se v jiné části a používá se PVC fólie. Na rostlý terén se aplikuje a zhutní drenážní vrstva, na ni silná vrstva pěnového skla ve formě granulátu (tloušťka i kolem 500 mm), železobetonová deska a na ni je kladena hydroizolace a vrstva podlahy. Tento způsob založení je velmi efektivní z hlediska eliminace tepelného mostu, kolem stavby se pak aplikuje ještě protimrazová clona opět z pěnoskla.
Příště si probereme izolace starších staveb.