Dodatečné izolování se provádí několika způsoby. Počítat musíme s tím, že takový zásah bude poměrně náročný a rozhodně ne levný, nicméně pokud se do rekonstrukce domu pouštíme, kvalitní zaizolování spodní stavby je naprostá nutnost.


Podřezání zdiva řetězovou pilou

Typickým způsobem dodatečného izolování je podřezání zdiva řetězovou pilou. Dá se aplikovat u cihelného zdiva s průběžnou spárou (zdivo musí být homogenní). Postup je takový, že se speciální pilou (s vidiovým řetězem) podřízne zdivo téměř u paty, a to v pracovních záběrech cca jeden metr. Spáru je možné zajistit klíny, přičemž do spáry se vloží hydroizolační fólie. Takto se postupuje dál po metrových záběrech tak, aby nebyla narušena statika objektu. Tento způsob lze využít jen v případě, že se v domě zároveň řeší nové podlahy a izolace vložená do spáry zdiva naváže na izolaci podlahy.


Podřezání diamantovým lanem

Využívá se u smíšeného zdiva, tedy pokud je stěna například kombinací cihel a kamene, respektive nemá souvislou vodorovnou spáru. U smíšeného zdiva je tento způsob jediným možným podřezáním. Lano je ocelové s diamantovými perlami a pohybuje se pomocí lanového automatu.


Nerezové desky

Velmi efektivním způsobem je princip vrážení nerezových desek do vlhkého zdiva. Při podřezání se do vzniklé spáry vhánějí nerezové desky, které se navzájem pevně spojí. Vznikne tak kapilárně nepropustná hydroizolační vrstva. Toto dodatečné izolování se dá využít i v objektech, které jsou obydlené, odpadají zemní práce, a dokonce podle odborníků může dojít ke zlepšení statiky budovy. Zdivo ale musí mít průběžnou spáru.


Chemická injektáž

Méně invazivní metodou dodatečného odizolování je chemická injektáž. Do vlhkého zdiva se navrtají otvory, které se vyplní hmotou na bázi silikonu a pryskyřic. Látka vytvoří dlouholetou fungující bariéru a lze ji aplikovat i do zdiva s vysokým procentem nasycenosti vodou. Injektáž se provádí buď tlakově, nebo beztlakově, první způsob se využívá hlavně u cihelného zdiva, které umožňuje dokonalé vyplnění. Tlaková injektáž je řešena pomocí injektážních pistolí nebo čerpadlem – tlak zajistí, že se hydroizolační hmota dostane i do těžce přístupných míst.


Svislá hydroizolace drenáží s odkopem

Především podsklepené budovy se dodatečně izolují proti zemní vlhkosti a vodě pomocí drenážního systému. Jedná se o funkční princip, při němž je navíc možné zkontrolovat stav stěn, nicméně je zároveň pravděpodobně nejpracnější, protože je nutné zdivo odkopat k základové konstrukci, což s sebou obvykle nese pažení výkopů, respektive širokou pracovní jámu bez pažení (pokud to hloubka umožňuje).

Na svislou konstrukci se instaluje hydroizolace a ochranná nopová fólie, k patě základu se položí drenážní trubka, která se zasype propustným kamenivem (štěrkem). Podzemní voda se poté drenáží od základu trvale odvádí. Přitom samozřejmě musíme zvážit statiku a únosnost celé stavby. Někdy se doporučuje drenáž provádět po kratších úsecích, aby nedošlo k narušení statiky.

Drenážní systém by měl obsahovat revizní šachty, kterými je možné ho pročistit v případě ucpání.

Sanační omítky

Sanační omítky

Často slýcháme, že vlhkost lze odstranit pomocí sanačních omítek. Na to ale pozor – sanační omítky mají při hydroizolování nezastupitelnou roli a pomohou s odvodem vlhkosti ze zdiva, nicméně samy nejsou všespásné. Fungovat budou jedině tehdy, pokud se nejprve odstraní příčina vzniku vlhkosti, tedy až poté, co je vyřešena dodatečná hydroizolace.


Svislá hydroizolace bez odkopu

Tento způsob se využívá především v husté městské zástavbě, kde není možné realizovat výkop kolem podzemní stěny, respektive by to bylo příliš náročné/drahé. Při tomto izolování se odkryje jen část povrchu kolem domu, například okapový chodníček, v šíři přibližně do půl metru. Poté se podél stěny svisle zarážejí nerezové desky, které vytvoří nepropustnou bariéru.


Elektroosmóza

Za normálních okolností má zdivo kladný potenciál a zemina záporný. Po instalaci prvků aktivní elektroosmózy se potenciál obrátí. Systém se skládá z kladných elektrod instalovaných do zdiva a záporných do okolí. Řídicí jednotka dodává do systému elektrický proud, mezi anodami a katodami tak vzniká mírné elektrické pole a vlhkost je postupně „tlačena“ z objektu.

Je to metoda nedestruktivní, buď ve formě bezdrátové, nebo drátové – bezdrátová je prakticky bez jakýchkoliv zásahů do konstrukce. Nevýhodou je, že systém permanentně vyžaduje elektrickou energii.

Tento

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada 2/21