Příznivci exotického ovoce vědí, že k dochucování ovocných směsí se používají výtažky z kaktusů, např. při výrobě džusů, moštů, nektarů či alkoholických nápojů. Pro většinu z nás se však smrsklo povědomí o těchto pozoruhodných plodech jen do cizokrajných jmen, přestože jsme se už s jejich zástupci mohli například setkat při dovolené ve Středomoří, vzácněji v některé specializované prodejně nebo supermarketu. Opuncie Původně se zrodila v tropech Jižní Ameriky a v Mexiku, dnes ji však nejdeme i v Asii, Austrálii, Středomoří. Má oválné zploštělé až 50 cm dlouhé a 20 cm široké sukulentní články, které z opuncií vytvářejí až 5 m vysoké keře. Články jsou pokryty bradavičnatými polštářky z četných jemných štětin, které se při dotyku snadno ulomí a zapíchnou do kůže. Na horní hraně koncových článků vykvétají žluté oboupohlavní květy. Z nich se pak vytvářejí vejčité nebo oválné bobule – dlouhé 5 - 10 cm a široké asi 6 cm. Slupka je pokryta rovněž trny a je žlutozelená nebo oranžová až vínová. Stejnou barvu má i lahodná dužina. Ať už plody opuncie koupíme, či si je sami utrhneme na procházce středomořskou krajinou, je třeba s nimi zacházet velmi opatrně, abychom si do rukou nezapíchali množství drobných štětin. Nejlepší je vzít si na opuncie rukavice a nožem je pak opatrně oloupat. Pak je můžeme nakrájet na plátky a rychle sníst či s nimi můžeme zdobit pudinky, tvarohové nebo šlehačkové pěny. Dají se také kandovat nebo použít při výrobě zavařenin. Vařené opuncie se podávají v Mexiku také jako příloha k drůbeži a rybám. Pitahaya Jméno vonící indiánskou romantikou v posledních letech zdomácnělo i v Evropě. Ačkoli i toto kaktusovité ovoce má svůj původ v tropickém pásmu a dnes se pěstuje převážně v Nikaragui, Číně, Vietnamu a Izraeli, můžeme se s ním občas setkat i na prodejních pultech střední Evropy. Pitahaya má řadu druhů. Může být zemní, plazivá, popínavá nebo převislá bohatě větvená kaktusovitá rostlina. Má třírohé listovité výhonky o délce až 6 cm, vybavené bradavičnatými polštářky s trny. Kvete v noci nádhernými až 11 cm dlouhými žlutými nebo bělavými květy. Plody jsou bez ostnů, masité, kulaté nebo oválné, pokryté šupinami. Dosahují velikosti až 20 cm a když jsou zralé, mají většinou červenofialovou barvu, někdy jsou žluté. Rozřízneme-li plod pitahayi, vidíme, že pod svrchní asi 1 cm silnou slupkou se ukrývá sklovitě bílá a velmi šťavnatá dužina plná leskle černých semínek. Těch se nemusíme obávat, konzumujeme je společně s dužinou stejně jako například pecičky kiwi, jsou velmi drobná a na jazyku je téměř neucítíme. U příbuzných druhů má dužina červenou barvu. Ve své domovině se pitahaya konzumuje nejraději čerstvá – vydlabává se lžičkou, někdy se předtím ještě pokape citrónem. Také se rozmixovává s vodou a cukrem a zdobí ledem. Vzniká tak velmi osvěžující a lahodný nápoj. Plody pitahaye jsou mírně nakyslé, lehce aromatické a chuťově by se daly přirovnat ke směsi angreštů a vodního melounu. Jsou především bohatým zdrojem vitamínu C a vápníku. Protože jsou plody velmi citlivé na otlačení, špatně se expedují na delší vzdálenosti, proto se s nimi můžeme u nás setkat především ve formě nápojů, z těch známějších snad za zmínku stojí Capri - Sonne - typ Mystic Dragon. -Dagmar Šumberová-Foto: Archiv In