Parní čističe po zapnutí ohřívají vodu v nádržce a přemění ji na páru. Ta zůstane pod tlakem uzavřená uvnitř přístroje, a když stlačíte příslušnou páčku, vyjde tryskami ven. Díky tlaku a vysoké teplotě parní čistič odstraní i zaschlé nečistoty a zlikviduje drobné mikroorganismy.

Obecně se parní čističe dělí na jednokomorové a dvoukomorové, to podle toho, jestli mají jen jednu, nebo dvě nádržky na vodu. Když dojde voda v jednokomorovém přístroji, nemůžete hned otevřít nádržku a dolít ji, z nádržky se na vás vyvalí horká pára a ošklivě byste se popálili. Je třeba počkat, až přístroj vychladne, a teprve potom vodu doplnit. U dvoukomorových čističů se dá voda dolít hned, protože přístroj obsahuje nádržku navíc, která se v průběhu čištění sama nezahřívá, jen předává vodu do druhé komory.

Ruční čističe

Nejmenším a nejlevnějším parním pomocníkem je čistič ruční, který je vhodný pro čištění menších ploch, kuchyňské linky, koupelny, spár mezi kachličkami a vůbec všech koutů, kde se "zažírá" špína. Ručním parním čističem vypulírujete i čalounění nábytku nebo oblečení, je jen třeba se vždy přesvědčit, že čištěný materiál snese vysokou teplotu.

Parní vysavače a parní mopy

Dražší, pojízdné přístroje jsou určené pro čištění celých podlah, konkrétní typ vyberete podle toho, jestli máte doma koberce, nebo podlahy tvrdé. Pojízdné čističe obecně mívají různé příslušenství a přísady, pomocí kterých párou vyčistíte i jiné plochy, například okna.

Které povrchy párou raději nečistit

Horkou páru samozřejmě není radno použít na materiály, které by se mohly horkem a vlhkostí zničit nebo odloupnout. Příkladem je povoskovaný nábytek, kožené a koženkové sedačky nebo dýha lepená v tenké vrstvě.