Rozkvétající větvičky uprostřed temného období adventu jsou symbolem naděje a příchodu nového života. Tradičně se trhaly na sv. Barboru, tedy 4. prosince, a vložily se do vázy s vodou umístěné na teplém místě. Oním "teplým místem" ovšem v 19. století nemohl být stolek u radiátoru, nýbrž světnice s kamny nebo chlév, kde se v zimě rozhodně nedržel suchý vzduch jako v dnešních panelákových bytech. Rozdílné domácí podmínky mohou způsobit, že nám barborka vykvete příliš brzy, nebo naopak nevykvete vůbec.
Záleží také na tom, z jakého stromu větvičku ustřihneme. Během dvou až tří týdnů při správné péči ochotně vykvetou větvičky třešní, višní, jabloní, broskví i slivoní. Velice rychle (často do několika dnů) se objeví květy na zlatici a jasmínu.
O barborky je třeba se starat podobně jako o řezané květiny. Jejich dolní konec seřízněte našikmo tak, aby plocha pro přijímání vody a živin byla co největší. Větvičky po příchodu domů nechte několik hodin aklimatizovat v chladné chodbě, než je přenesete do tepla bytu. Nestavte je blízko topení a zvlhčujte okolo nich vzduch, aby nezačaly usychat. Vhodné je i rosení rozprašovačem.
Vodu ve váze je potřeba pravidelně měnit. Můžete ji obohatit o výživu pro řezané květiny - v tom případě vodu budete jen dolévat. Kvetení urychlíte, pokud do blízkosti vázy s barborkami umístíte mísu s ovocem, nejlépe s jablky. Jakmile ale větvičky jednou rozkvetou, ovoce zase odneste, aby příliš rychle neodkvetly.
Říká se, že kolikátý den barborka vykvete, tolikátý měsíc v příštím roce bude váš šťastný. Pokud jste svobodná dívka a váháte mezi více partnery, ustřihněte si větviček několik a pojmenujte je podle nápadníků. Ten pravý bude ten, jehož větvička rozkvete nejdříve.