U počítače trpí především páteř, hrbíme záda, ohýbáme ramena nebo se prohýbáme v kříži. Dále si unavujeme oči, zatěžujeme krevní oběh v nohou i oslabujeme svaly na pažích. K tomu se časem při špatném sezení přidá povolená dvojitá brada, uvolněné břicho – takže domácí práce i zábava u počítače vlastně postihuje celé naše tělo.
V konečném důsledku totiž platí, že je sezení oproti chůzi mnohem namáhavější, protože páteř není v přirozené poloze. Protože velkou část života prosedíme, promítl se tento civilizační prvek negativně také do našeho zdraví. Je prokázáno, že osm z deseti lidí, kteří denně pracují vsedě, mají problémy se zády.
Dnes lze těmto problémům do jisté míry předcházet jediným možným způsobem – používáním kvalitního sedacího nábytku, který zaručuje zdravější sezení. Znamená to, že páteř má být v co nejpřirozenější poloze. Špatné sezení způsobuje mj. problémy s ploténkami, krční páteří, krevním oběhem, zažíváním i dýcháním.
Jaké jsou chyby?
Chyb děláme hned několik. Především sedíme příliš utopeně. Člověk by měl na židli sedět v poloze, kdy všechny končetiny svírají ve svých kloubech pravý úhel – tedy v předloktí vůči tělu, lýtko vůči stehnu a chodidlo vůči lýtku.
Monitory na ramenech, všechny končetiny v prvých úhlech. Tak se psrávně sedí u počítačeAutor: Stell
Lokty by měly být při práci na klávesnici podepřeny, ale to je velký problém, protože ne každý dokáže psát všemi prsty a nedívat se na klávesnici. Právě to je jeden z největších problémů, ze kterého pak vychází všechno ostatní. Dalším problémem je totiž výška monitoru. Ta by měla být ve výšce očí, aby krční páteř byla vzpřímená a nebyly namáhány plotýnky. Jenže pokud člověk nedokáže psát bez pohledu na klávesnici, je přesun očí z klávesnice na monitor příliš dlouhý a krk se extrémně zatěžuje. Je tedy rozumné nastavit kompromis mezi osou pohledu očí na klávesnici a monitor.
Co dělat?
Židle musí podporovat záda, ale také nesmí je nechat úplně vydechnout. Židle Spinalis Ergonomic díky pohyblivému sedáku má sed aktivní, páteř je neustále v ideální fyziognomické pozici a přirozeným pohupováním a balancováním přitom podvědomě zapojujete hluboké zádové i břišní svaly po celý den, kdy sedíte Autor: Oficiální zdroj
Pořiďte si pořádnou židli. Ta by měla být nastavitelná v mnoha směrech, měla by mít područky, zaručovat velký rozsah zdvihu a také třeba větrat záda. Mnoho lidí používá velké opěráky nebo vkládané vaky k bederní páteři, kdy záda se prohnou a zadek vlastně zajíždí dozadu. Bohužel to je špatný postup. "S" prohnutí je přirozené u páteře stojícího člověka, tedy nikoliv u člověka sedícího.
Důležité také je mít pořádný stůl. Opět nejlépe nastavitelný do výšky, protože jen ten zaručí, že bude tak akorát k vašim rukám. Výškově nastavitelný stůl je samozřejmě základem pro děti, které rostou jako z vody. Změna výšky židle tak musí korespondovat se změnou výšky stolu.
Pokud budete mít tu možnost, zkuste si pořídit stůl, který dokáže fungovat i pro stojícího člověka. Například firma Stell nedávno představila elektricky poháněný stůl, který můžete i načasovat tak, aby třeba po hodině dal signál, a vy si ho mohli vytáhnout do vysoké pozice, kde na něm můžete další hodinu psát vestoje. Tělo se prokrví, začne lépe pracovat i trávení a páteř si odpočine.
Odborníci na pohybové ústrojí pak doporučují, abyste se několikrát za den raději prošli. I když budete střídat sezení a stání, je lepší když si dojdete na záchod, oběd, ale také se projdete. Prostě si uděláte malou pětiminutovou procházku. Ta prospěje pohybovému aparátu a očím určitě víc než cokoliv jiného.
Velkou výhodou je, když můžete stůl upravit i pro práci vestojeAutor: Stell
Kam s monitorem?
Jak jsme už psali, monitory by neměly být příliš nízko, ale také ne příliš vysoko, pokud neumíte psát všema deseti bez pohledu na klávesnici. Lepší, než tedy podkládat monitor časopisy, je použít nastavitelná ramena, která monitor nesou. Jdou snadno upravit, a pokud člověk přestane psát a chopí se na delší dobu myši, může se rychle zvednout do správné vysoké pozice.
V nabídce jsou verze jak k připevnění na stůl, tak i na zeď.
