Vynechat ze stavby dřevo je sice možné, ovšem také velmi obtížné a drahé. Má totiž přednosti, jež nemohou zaručit žádné jiné materiály. A pokud ho dokážou nahradit, tak za výrazně vyšší cenu. Dřevo je tedy pro stavebnictví dalším základním materiálem.
Čističi ovzduší
Z hlediska materiálu i energie je to ekologicky obnovitelný zdroj. Rostoucí stromy zachytávají při svém růstu sluneční energii, vodu a mnoho dalších látek jako například oxidy uhlíku, uchovávají je v sobě, a tím ovzduší čistí. Když se dřevo pálí, dostávají se z něj právě tyto uložené látky. Ovšem další strom je zase uschová. Jde tedy o koloběh, do kterého ovšem výrazně zasahuje člověk, když množství nečistot zvyšuje dalšími chemickými procesy, vytěžováním nerostů apod. Vzniká tak ekologická nerovnováha.
Z čeho se skládá dřevo
- 40–50 % celulózy (kostra dřeva)
- 20–30 % ligninu (vytváří pevnost v tlaku)
- 20–30 % hemicelulózy
- 1–3 % dalších látek jako třísloviny, vosky, tuky, pryskyřice
- až 0,3 % pevných látek
- voda v různém množství
Dělení na druhy
Dřevo není jednotný materiál. Výrazně se liší podle druhu stromu. Rozdíly jsou obrovské i mezi stromy z jedné oblasti. Na celé planetě se pak nacházejí dřeva, která jsou sice příbuzná druhově, ale rozdílná tak moc, že se jim jako materiálu ani nedají přisuzovat nějaké společné vlastnosti.
V obecné rovině se dřeviny nejjednodušeji dělí na dřevo jehličnatých a listnatých stromů a pak na měkké a tvrdé. Při hlubším průniku pod kůru stromu se dá členit i trochu detailněji – u listnatých stromů se rozlišuje kruhovitě pórovitá stavba dubu, jasanu či akátu, polokruhovitě pórovitá ořešáku či třešně a roztroušená stavba buku, habru či lípy.
Fyzikální výhody
Ve stavebnictví se dřevo používá z mnoha důvodů, zejména však pro své mechanické vlastnosti, k nimž patří snadné opracovávání umožňující dělat i složité tvary. Na druhé straně pevnost dřeva dovoluje stavět jednoduché příhradové konstrukce, které se snadno spočítají a mohou bez speciálních přípravků a těžkých strojů vytvářet podporu i pro vysoká zatížení. Ale hovořit o dřevu jako celku moc nejde. Každý druh má jiné vlastnosti. Některé se třepí, vlastnosti jiného se i s malou změnou obsahu vody výrazně mění. Obecně je tedy lepší hodnotit dřevo z hlediska jeho statické a dynamické pevnosti.
Statická pevnost hodnotí materiál v tahu, tlaku, smyku, ohybu a vzpěru. Jde o zatížení stálé, které se nemění v čase. Dynamické zatížení naopak proměnlivé je, takže do něj patří tvrdost dřeva (hodnotí se odporem při vnikání cizího tělesa), štípavost (dělení klínem) nebo ohýbatelnost (přijmutí nového tvaru po zatížení a jeho uchování po odlehčení). Součástí hodnocení je ale také pružnost, tedy schopnost materiálu vrátit se do původního tvaru po zatížení určitou silou. Dřevo v tomto ohledu vyniká nad jinými stavebními materiály.
Slovníček pojmů
Vlhkost dřeva – Poměr mezi množstvím vody a dřevní hmoty. Dřevo objem vody stále mění. Zajímavé je, že vlhkost může dosáhnout až 200 %.
Objemová hmotnost – Hmotnost 1m³ je dost neprůkazná veličina, protože se mění s objemem vody obsažené ve dřevě.
Hustota dřeva – Tabulková hmotnost 1m³ dřeva při určité vlhkosti, která se udává v kg. Vlhkost je uvedena v normách EN 338, měří se při teplotě 20 °C a vlhkosti vzduchu 65 %.
Tepelná vodivost – Opět závisí na objemu vody ve dřevě. Obecně lze ale říci, že dřevo má tepelnou vodivost malou.
Elektrické vlastnosti – Suché dřevo je vynikající izolant, v případě zvyšujícího se objemu vody se elektrický odpor snižuje.
Akustické vlastnosti – Dřevo je schopné pohltit asi 50 % dopadající energie. Přenos zvuku však závisí na samotném materiálu.
