Správný workoholik se už těší do práce – na to, jak bude pracovat a jen tak bokem a mimochodem také trochu v práci jíst. Až si ráno uvaří první kávu, v příjemném prostředí pracovní kuchyňky si dá v poledne sendvič, odpoledne rychle hrábne do ledničky pro ovoce nebo do zásuvky pro sušenky a pohlcen pracovními povinnostmi se zase navečer vydá do dokonale zařízené kuchyně v kanceláři, kam si nechá poslat pizzu nebo čínu. Je to pohodlné, od práce se tak nemusí ani vůbec vzdálit, nádobí se vyhodí nebo je umyje myčka...
Nejen takovíto hektičtí pracovníci, ale všichni ostatní by měli na pracovišti najít dobře zařízenou kuchyni, kde se dá posedět a kulturně nasvačit, naobědvat nebo podle potřeby navečeřet. Hodně z nás zná důvěrně pracovní situace, které nás nutí jíst v kanceláři. Někdy se prostě nakupí tolik urgentní práce, že se prostě nemůžeme utrhnout a dojít do jídelny, bistra nebo restaurace. Jíme tak v kanceláři, ale neměli bychom proto zrovna lít kávu na papíry na pracovním stole a drobit housku do klávesnice.
Kuchyně se většinou zařizuje podle toho, na jakém režimu se zaměstnanci shodnou a co preferují. Když třeba firma sídlí mezi restauracemi, kam lidé odbíhají, kuchyně stačí zařízená jednoduše. Pokud je v okolí jediný krámek a sídlíme na odlehlém místě, kuchyně by se měla zařídit důkladněji. I v menší firmě se vyplatí pořídit větší dvojdřez nebo rovnou myčka.
V zaměstnání se musíme shodnout se všemi spolupracovníky – kuchyně musí mít nějaký režim – buď se o nádobí a o pořádek stará stále jedna osoba, nebo se lidé střídají třeba po týdnu, nebo je to na libovůli každého a komu se zrovna chce umýt nádobí, umyje je. Jinak kdo odchází poslední, všechno v kuchyni vypne. Pokud se nějaký ten režim v kuchyni nezavede, brzy je tu slušný chaos - chladnička plná zbytků, kupí se tady neumyté skleničky a hrnky od kávy a čaje.
-ag-Foto: Archiv In
