Lidé dnes už poměrně často používají v běžné konverzaci slova, která svým původem nejsou česká. V poslední době, zejména s rozvojem sociálních sítí, se nám do jazyka dostává mnoho anglicismů, tedy slov převzatých z angličtiny. Kdo by neslyšel o home officu, o voucherech nebo workshopech. Určitě se vás někdo i zeptal, jestli jste na něco „ready“.
Podívejte se, ze kterých německých slov pochází některá slova česká:
Němčina kdysi s češtinou bojovala
Za převzetím německých slov do českého jazyka stály jiné okolnosti než jaké stojí za pronikáním anglicismů. Nejde totiž ani tak o proces posledních dekád, jako spíš staletí. K pronikání německých slov do českého prostředí docházelo zejména v době, kdy jsme patřili pod Habsburskou monarchii, respektive Rakouské císařství. Tehdy byla období, kdy to vypadalo, že český jazyk má namále a mohl by být nahrazen německým.
Tohle že je původem německé slovo?
Řada původně německých slov se tak v češtině používá zcela běžně už po celé generace. Často si ani neuvědomíme, že jde o germanismy. Mezi taková slova patří brýle, které jsou odvozené od německého „brille“. Mezi již zdomácnělé germanismy dále patří slovo cibule nebo frazém mít kliku.
Německý původ mají i tak běžná slova, jako jsou frajer, flétna, fór, knoflík, krám nebo pudl. Seznam zdaleka nekončí, k zažitým germanismům patří také fara, hřbitov, fůra, haxna, šnek, špička nebo pumpa či štrúdl.
Germanismy s expresivním nábojem
Vedle běžně používaných a nevyčnívajících germanismů však v českém jazyce nalezneme slova, která na první poslech nezní zcela běžně. Jde totiž často o germanismy s expresivním nábojem. Patří mezi ně slova fajnšmekr, štamgast, šrajtofle, šmirgl nebo extrabuřty. Zařadit se k nim dají i sichrhajcky, nýmand nebo šnuptychl.
Zdroje: plzen.rozhlas.cz, multimediaexpo.cz
