Základní dělení hnojiv je na přírodní a umělá. Přírodní vznikla přirozeně z rostlin nebo živočichů. V čem je jejich výhoda? Obsahují nejen živiny jako dusík, fosfor, draslík, hořčík, železo, mangan, vápník, měď, ale také sacharidy, aminokyseliny, celulózu, bílkoviny a podobně. Umělá hnojiva mají “pouze” výše zmíněné živiny. Jejich výhodou ale je, že znáte přesné poměry živin, a tak můžete vybírat konkrétní hnojivo s konkrétními požadavky na konkrétní rostlinu.

Vše o zeleném hnojení a meziplodinách zde:

Zdroj: Youtube

K čemu jsou jednotlivé živiny?

Úplně nejdůležitější je dusík. Je klíčový hlavně v prvních fázích, kdy rostlina vyvíjí listy. Podporuje růst plodů, jako jsou jablka ap. Naopak! Pokud dáte dusíkaté hnojivo na rostliny, které sklízíme pro bulvu nebo kořen, velmi snížíte jejich trvanlivost po sklizni. Dusík také odhání vápník. Pozor tedy na to.

Pro kvetení a zrání plodů je dále klíčový draslík. Také zvyšuje odolnost vůči škůdcům. Pokud potřebujete podpořit růst kořenů, pak sáhněte po fosforu.

Hnůj kravský, koňský, nebo prasečí?

Rozlišujte chlévskou mrvu, což je směs podestýlky s tuhými i tekutými výkaly, která vzniká hned po vyvezení stájí, a hnůj. Aby z mrvy vznikl hnůj, musí 3 roky zrát. Ideální je na vylepšení jílovité nebo písčité půdy.

Prasečí kejda se zase skvěle hodí na travní porosty. A slepičí výkaly jsou bohaté na fosfor, dusík a draslík. Ty se hodí na klíčení rostlin.

Zdroj: sazenicka.cz