Skromné půvabné keře planých šípkových růží (Rosa canina) najdeme na okrajích lesů, luk, pastvin, ale i na svazích ve městech či v parcích. Jejich drobné bělavé až bílorůžové květy se po odkvětu mění v podlouhlé šípky o délce kolem 2 cm, které v době zralosti mají středně až tmavě červenou barvu. Kromě toho, že mají výtečnou sladkou chuť, obsahují mnoho cenných léčivých látek. Jenom vitaminu C obsahují 200-500 mg na 100 g dužniny, což je 4-10x více než třeba v citronu nebo v jablkách!

Na zahradách se však mnohem častěji pěstují šlechtěné okrasné keřové růže. Mezi u nás nejčastěji zastoupené patří růže dužnoplodá (Rosa villosa pomifera) a růže svraskalá (Rosa rugosa). Keře jsou velmi kompaktní a dekorativní a plody šípků mají spíše kulovitý než podlouhlý tvar, velmi dužnatý a rovněž skrývající mnoho vitaminů a antioxidantů. Dužnoplodé varianty tvoří vyšší keře, dorůstající i kolem 2-2,5 metru. Velmi známou je její odrůda Karpatia, která byla vypěstována ve šlechtitelském ústavu v Bojnicích. Její velké, hruškovitě tvarované plody mají silnější stěny a bohatou dužninu. Velmi dobře se zpracovávají jako čerstvé a také se dobře suší.

Výhodou růže svraskalé je její nenáročnost, co se týče pěstování. Tyto nižší, hustě větvené keře dobře prosperují i na okrajích silnic, v zasolených půdách a v půdách s malým množstvím živin. Její květy mají bílou, růžovou nebo červenou barvu a šípky jsou velké a zářivě červené.

Jak zpracovávat šípky?

Základem je správné načasování sběru šípků. Je třeba je sbírat v době plné zralosti, kdy mají krásnou červenou barvu. Přezrálé plody s temnou červenou barvou neškodí, ale podíl vitaminu C v nich významně klesá. Pokud chceme plody zavařovat, můžeme použít i ty, které přešly lehkým mrazíkem.

Pokud se rozhodneme šípky sušit, můžeme tak učinit nad topením, v sušičce na ovoce nebo v troubě při teplotě do 60 °C. Dbejte na to, aby šípky byly opravdu dobře usušené, abyste předešli případnému zplesnivění, pokud by v nich zůstala přebytečná vlhkost.

Další variantou je šípky dobře omýt, osušit a v sáčcích zmrazit. Velmi lahodná je také šípková marmeláda. Pro mnoho konzumentů je sama šípková směs příliš sladká, proto se doporučuje zkombinovat šípky s ovocem, jež má navinulejší chuť, jako jsou například maliny, ostružiny nebo rybíz.

Ze sušených šípků se nejčastěji připravuje léčivý čaj, jenž má jemnou chuť a příjemnou vůni, proto není třeba užívat jej pouze jako podpůrnou léčbu, ale studený skvěle osvěží i v horkých letních dnech.

Ideální je vařit jej z rozdrcených plodů, protože tak se lépe a rychleji louhuje. Pokud víme, že z usušených plodů budeme čaj připravovat, je vhodné ještě před sušením šípky nakrájet na menší díly, které se jednak lépe suší, jednak se s nimi pak lépe pracuje než se suchými tvrdými plody.

Pokud připravujeme čaj z celých plodů, pak je lepší předpřipravit si jej několik hodin dopředu. Například večer vložíme plody do nádoby se studenou vodou a necháme přes noc louhovat. Ráno pak vodu přivedeme k varu (ale voda by se neměla vařit dlouho, aby se nezničily léčivé látky). Šípky můžeme ve vodě nechat po celou dobu popíjení čaje, a dokonce ani pak je nemusíme vyhazovat. Naopak můžeme čaj připravit ještě dvakrát, a bude dokonce ještě chutnější.

Pokud chceme mít jistotu, že nápoj si zachová co nejvíce vitaminu C, můžeme zkusit tzv. šípkový macerát. Tedy stejně jako v případě čaje necháme šípky přes noc louhovat a pak vodu jen postupně ohřejeme na teplotu příjemnou ke konzumaci, nikoli k bodu varu.