V sedmdesátých a osmdesátých letech bývala u nás nejprodávanějším druhem nábytku tak zvaná bytová stěna. Postrádala půvab solitéru, každý model byl složen z pevného počtu modulů s danými rozměry a stejné modely lidé z nedostatku výběru kupovali do velkých bytů i garsoniér. Dnes se drží v módě nábytek podobný, jenže zavěšený. Na první pohled Na první a velmi povrchní pohled se může zdát, že má současný nástěnný nábytek s prapůvodními bytovými stěnami cosi společného. To je však omyl! Obojí se liší již základním pojetím své konstrukce. Dřívější bytové stěny většinou mechanicky skládaly komodu, skříň, skleník nebo knihovnu v jeden hutný celek a tyto původní části nepřirozeně srostly - jako bychom na hromadu snesli řadu jednotlivostí, zarovnali je do shodné výšky a vystavěli z nich neprůstřelnou barikádu přiraženou ke zdi. Současný nástěnný nábytek postupuje opačnou cestou. Snaží se vyvolat dojem, že se rozměrnému kusu rozutekly dílčí prvky a začaly si žít vlastním životem. Tím se každému z nich vrací charakter solitéru. Kovový skelet Závěsné systémy předpokládají prostorné místnosti, dostatečnou nosnost stěn, ale vylučují důraz na nadměrné využívání úložných prostor. Množství a velikost skříněk nebo polic je totiž potlačena na úkor prázdné plochy stěny. Jednotlivé díly visí na zdi buď upevněny volně, nebo je sestava opatřena zadní nosnou deskou ukrývající kovový skelet. Další variantou bývá fixování modulů do zčásti přiznaných lišt plnících nejen nosnou, ale i estetickou funkci. Světlé tóny Nejnižší část úložných systémů nevisí, ale stojí pevně na zemi. Bývá tvořena skříňkami či nízkým dlouhým stolkem na subtilních, často kovových nožkách. Již sám stolek by bez problémů mohl zastávat roli autonomního kusu nábytku. Nad ním visí police, skříňky nebo skleníky. Tento typ nábytku je v drtivé míře modulární, takže majiteli poskytuje volbu s ohledem na velikost a členění místnosti. Barvy jsou laděny do světlých tónů včetně bílé, aby tak celý systém tvořil neutrální základnu interiéru. Horizontální prvky bývají někdy pro větší zdůraznění decentnosti celé sestavy vyrobeny ze skla. Nestabilní lehkost Strach je naštěstí neoprávněný. Je samozřejmé, že designéři navrhují sestavy s ohledem na nutnost bezpečné fixace na zdi a následné zatížení. Přesto obrácená skladba dílů provokuje. Závěsným systémům mnohdy chybějí bočnice, zjevná kovová konstrukce nebo sloupky, které by skříňky se základnou spojovaly. Zdánlivě velmi hmotné solitéry prostě "jen" visí. Do interiérového designu tím pronikl efekt zdánlivě nestabilní lehkosti. Bydlení po vertikále Také poslední veletrhy nábytku, jako byl ten v Kolíně nad Rýnem, prokázaly, že zájem o zavěšený nábytek neopadá. Přináší nejen výhodu snadného úklidu pod ním, ale také dokáže opticky odlehčit stěny malého pokoje a v neposlední řadě nabízí využití úložných prostor až ke stropu. Zavěšený ovšem dnes není jen nástěnný nábytek. Objevila se zavěšená křesla, věšáky na šaty nebo dokonce stůl. Každá místnost je vlastně krychle, která má šest stran. Kromě čtyřech stěn je to i podlaha a zejména strop. Využíváme ho na pověšení svítidla…, a to je málo. Chceme-li efektivně bydlet a zejména poprat se s malým prostorem, je čas zavěšovat. Je čas bydlet i po vertikále. -jap-