Muškáty neboli pelargonie se pro své silné aroma využívají k výrobě parfémů, stejně tak ale mohou provonět i sladké dezerty, marmelády nebo kompoty. Jedlá je celá rostlina - čerstvé lístky dodají vůni například bylinkovému máslu, dají se i spařit a pít jako čaj. Zdužnatělé kořeny a hlízy lze dokonce upravit jako zeleninu. Muškáty se přitom nepojídají jen tak z rozmaru - jejich vůně má podle bylinkářů zklidňující účinky, působí proti stresu a napomáhá odbourávání tuků.
Oblíbenou jedlou květinou je i denivka. Z té se konzumují především křehké a šťavnaté květy. Ty se hned po uvadnutí sbírají a suší. Sušenými denivkami můžeme ochutit řadu jídel. V Orientu nacházejí uplatnění především v polévkách, ale dají se jíst i plněné měkkým sýrem - výtečná je v této kombinaci třeba ricotta. Mladé křupavé hlízy se pro svou oříškovou chuť přidávají do zeleninových salátů, ty starší se dají nakrájet na kolečka a osmažit jako brambůrky.
Zřejmě jste slyšeli, že existují i jedlé druhy kaktusů. Ve Spojených státech roste obliba tzv. dračího ovoce, plodů rodu Hylocereus, známých také pod názvem pitahaya. Na pultech českých obchodů je běžně nevidíte, můžete si je však vypěstovat ve skleníku. Dužina dračího ovoce svým vzhledem vzdáleně připomíná kiwi a má mírně nasládlou chuť. Dračí ovoce má svůj původ ve Střední a Jižní Americe, kde se z něj připravují lahodné džusy, koktejly, marmelády a v neposlední řadě i víno.
Do rostlin ze zahradního jezírka by se vám určitě dloubnout vidličkou nechtělo. Výjimkou může být kalatka dvouklasá (Aponogeton distachyos), která je oblíbenou delikatesou v jihoafrickém Kapsku. Její listy i květy se přidávají do skopového či hovězího guláše, připravovaného tradičně v kotlíku nad otevřeným ohněm. Vůbec přitom nejde o nějaký místní černošský rituál - jedlé "vodní kytičky" jsou vyhledávané především bílou částí jihoafrické populace.