U nás původní jedle bělokorá je poměrně citlivý strom, kterému svědčí spíš prostředí podhorských strání než zahrada v městské zástavbě. Navíc hluboce koření a dorůstá výšky až 45 metrů, takže po letech už nebude zrovna praktickou chloubou. Existují ale jiné druhy jedlí, jež jsou nižší a odolnější.

Jedle kavkazská

Prospívá ve vlhčí, propustné půdě, ideálně s neutrálním až mírně kyselým Ph. V zahradách a parcích dorůstá výšky 12 až 18 metrů a stává se působivým solitérem. Jedle kavkazská je zcela mrazuvzdorná, měla by být však chráněna před studeným větrem. Sehnat se dají i zakrslé kultivary, které se hodí do menších zahrádek.

Jedle ojíněná

Jedle ojíněná Violacea Autor: Shutterstock.com Jedle ojíněná ViolaceaAutor: Shutterstock.com

Není náročná na půdní reakci, potřebuje jen zeminu propustnou, vlhčí a živnou. Jedle ojíněná roste pomalu a běžně dosahuje výšky jen 6 až 10 m. Zajímavé jsou kultivary se stříbřitými jehlicemi (Violacea, Argentea), které po celý rok vypadají, jako by se na nich usadila jinovatka.

Jedle španělská

Jedle španělská Autor: Shutterstock.com Jedle španělskáAutor: Shutterstock.com

Vyskytuje se v horských oblastech jižního Španělska, ve volné přírodě je však k vidění stále méně. Je citlivá ke znečištěnému ovzduší, takže je potřeba ji pěstovat skutečně v čistém prostředí venkova. Ačkoli jedle španělská snáší mrazy do -27 °C, ve středoevropských podmínkách potřebuje teplejší polohu a chráněné stanoviště.

Jedle korejská

Jedle korejská Autor: Shutterstock.com Jedle korejskáAutor: Shutterstock.com

Jedle korejská Autor: Shutterstock.com Jedle korejskáAutor: Shutterstock.com

Patří k nejnižším druhům jedlí, nejmenší kultivary se dají vysadit i na skalky. Jedle korejská zaujme dekorativními namodralými šiškami, jejichž barva se v průběhu roku mění na hnědou. Této jedličce vyhovuje mírný stín a vlhčí neutrální půda, v zásadité jí žloutnou či rovnou opadávají jehlice. Dá se úspěšně pěstovat i v nádobě.