Jak se to stane, že rostlina obsahuje toxiny? Příčina je jednoduchá – rostliny se brání. A to ať škůdcům nebo třeba býložravcům. Typickým příkladem jsou třeba brambory, které ve slupce, kousek pod ní a v okolí klíčků tvoří solanin nebo amygdalin. Takový amygdalin je velmi nebezpečný. Při jeho požití hrozí otrava kyanovodíkem – což je zhruba 30 kusů hořkých mandlí nebo jadérka z dvou kilogramů jablek. Druhý toxin – solanin – je dokonce velmi přísně kontrolován v bramborách. Existují zde přísné normy a odrůdy, které mají velký předpoklad, že by se v nich solanin mohl tvořit, jsou úplně vyřazovány z pěstování.

V cuketách se objevuje nejčastěji kukurbitacin

Vzhledem k tomu, že cukety jsou šlechtěné mnoho let, už se s těmito toxiny téměř nesetkáte. Nebo spíš – ani si jich nevšimnete. Často jsou v cuketách v tak malém množství, že otravu ani nerozpoznáme a nevíme o ní. Většinou se projeví jen častějším nutkáním na záchod.

Občas se však může stát, že koncentrace tohoto toxinu stoupne tak, že už by to mohl být opravdu problém. Problémem je, když je rostlina ve stresu – je přílišné sucho, teplo nebo se na ní vyskytují škůdci. Toxiny pak najdete hlavně u stopky. Nemusíte se ale příliš bát, protože jejich přítomnost poznáte hned po ochutnání. Rostlina je pak extrémně hořká a stává se nepoživatelnou.

Občas lidé i přes velmi hořkou chuť cukety spotřebují. A to je obrovská chyba

Rozumíme tomu, půl roku se o rostlinku staráte, hýčkáte ji, a pak je vám líto plod i přes ošklivou chuť vyhodit. Zde je jediná rada. Zapomeňte na lítost a péči, kterou jste rostlince dali, hořká cuketa patří okamžitě do koše.