Velmi zajímavá minulost

Středověká Praha měla často za svými hradbami malé či větší usedlosti, případně jen zahrady nebo vinice. Západně od Pražského hradu, nedaleko od Břevnovského kláštera, pěstovaly vinnou révu také benediktinky z kláštera u sv. Jiří. Čas běžel, pozemek měnil své určení i majitele. Až v roce 1628 toto místo získala do svého držení Marie Eusebie hraběnka z Martinic, manželka místodržícího Jaroslava Bořity z Martinic.

ČTĚTE TAKÉ:

Za hrabat Martiniců

O čtyřicet let později se konečně začíná psát příběh pozoruhodných staveb, jež zde postupně vyrůstaly. Syn hraběnky Marie Eusebie Bernard Ignác hrabě z Martinic, nejvyšší purkrabí pražský, dal na zděděném majetku v Břevnově v roce 1665 vybudovat kopii románské kaple Panny Marie z bavorského Altöttingenu. Rok se sešel s rokem a zbožný Bernard Ignác daroval kapli, zahradu s vinicí, ovocnými a okrasnými stromy, obytný dům, studánky a dvě menší kapličky řeholnímu řádu theatinů, kterému se u nás říkalo kajetáni. Ti zde přebudovali hospodářská stavení na malý klášter. V roce 1666 tam přišli tři mniši a zřídili noviciát.

Po dvaceti letech bychom je na místě, které se po nich až dodnes nazývá Kajetánka, už nenašli. Od císaře Leopolda I. obdrželi bývalý dům pážat na Hradčanech a zbudovali si nový konventní kostel Panny Marie stálé pomoci a sv. Kajetána v dnešní Nerudově ulici. Břevnovská Kajetánka však zůstala jejich majetkem, kde prováděli stavební úpravy. V kapli Panny Marie Altöttingenské se sloužily každý den mše svaté a konaly se v ní okázalé poutní pobožnosti, které navštěvoval i císař Leopold I., císařovna vdova Eleonora Mantovská, bavorský kurfiřt Maxmilian Emanuel i další císař František I. Lotrinský, manžel Marie Terezie.

Když hrabě Bernard Ignác z Martinic v roce 1685 zemřel, podle závěti nechal své srdce rozdělit na tři díly a jeden z nich nechal pohřbít právě v kapli u kajetánů u nohou Panny Marie Altöttingenské.

Kounicové ruší poutní místo

Kajetánka
info

Kajetánka

Příběh kláštera byl násilně přetržen reformami Josefa II., který spoustu řeholních řádů zrušil. Kajetánka v roce 1783 připadla Náboženskému fondu, jenž ji vzápětí prodal hraběti z Hennetu, ale ani tento rod nebyl dlouhodobým vlastníkem Kajetánky. Rychle střídala majitele, až v roce 1790 za hraběnky Pauliny Julie Kounicové byla kaple uzavřena a mše přeneseny do Bubenče.

Kounicové však také zanechali na Kajetánce svou stopu, dali zde v roce 1821 vybudovat anglický park, a poté ji prodali.

Na konci 19. století byla v bývalé klášterní budově, později přestavěné na zámek s oranžérií, zřízena továrna na voskovaná plátna, která vyhořela. Po opravách tu byla výletní restaurace a posléze i byty.

Foto: Stanislav Šumbera