Když si představíme zasněžené větvičky kaliny bodnatské, na kterých pod lesknoucími se vločkami vyrážejí růžové kvítky uspořádané v malých svazečkových latách a ještě k tomu příjemně voní, je to prostě nádhera. V létě sice odpočívá, ale než shodí své olistění, zazáří nádhernými podzimními barvami. Dorůstá výšky 1,5 až 2 metry, takže se pro ni určitě najde místo ve skupinové výsadbě na některém z okrajů zahrádky.

Tento keř patří k jednomu z nejznámějších kultivarů svého druhu, který byl vyšlechtěn vysloveně pro pěstování v zahradách. Patří k poměrně rozsáhlému rodu Caprifoliacea, který je zastoupen více než 150 druhy stálezelených i opadavých keřů a stromů. Jejich původní vlastí jsou křoviny a lesy severní polokoule a ostatní oblasti mírně teplého pásma, takže se s nimi můžeme setkat i v okrajových částech Jižní Ameriky a severovýchodní Asie.

Lidé je začali pěstovat především jako ozdobné dřeviny především pro jejich bílé nebo růžové květy kalíškového tvaru, které se otevírají většinou v době vegetačního klidu a často voní. Neméně atraktivní jsou i podzimní listy vínové barvy a konečně kulovité nebo vejčité plody vybarvené do červena, modra nebo mourovatě černé. Na ně toužebně čekají také zpěvaví ptáci.

Květenství

V našich podmínkách většinou od února do dubna, ale při mírnější zimě se mohou květy objevovat už od prosince.

Pěstování

Kaliny se pěstují skoro výhradně ve skupinách, sólový keřík tak nevynikne, protože má řidší větve. Vysazení několika jedinců stejného druhu je důležité i kvůli opylení, ke kterému u jednoho keře často vůbec nedojde.

Jako stanoviště jim musíme vybrat slunné nebo polozastíněné místo chráněné před větry. Ideální jsou plochy poblíž zdi. Zvýšenou pozornost věnujme půdě, která musí být mírně kyselá a nesmí obsahovat žádné vápno! Dbejme o to, aby obsahovala dostatek živin a byla dostatečně propustná. Nikdy by také neměla úplně vyschnout, a proto za suchého počasí pravidelně kropme.

Řez provádíme v druhé polovině jara, ale neměl by být příliš hluboký. Většinou odstraňujeme pouze odumřelé dřevo a nepravidelně vybočující větve.

Množení

Kalinu si můžeme vypěstovat stejně dobře ze semínka jako namnožit z řízků. Ty nejlépe zakořeňují v létě, když je po seříznutí a ošetření stimulátorem zapíchneme na chráněném místě do vlhké půdy.

Semínka zase mají největší naději na vyklíčení při podzimním výsevu do studeného pařeniště.

Choroby a škůdci

Kalina bodnatská je „nejzranitelnější“ v létě, kdy může být houfně napadnuta housenkami. Pokud v takovém případě chemicky nezasáhneme, dokážou ožrat keříky až na holé větve. Ne zcela výjimečnými škůdci bývají také mšice. Všem druhům kalin pak hrozí nákaza listovou skvrnitostí a václavkou.