Přestože archeologické nálezy dokládají existenci záchodů sedacího typu už 2.000 let př. n. l., první splachovací toaleta v podobě, jak ji známe dnes, byla poprvé představena v roce 1774. I tak ale trvalo řadu let, než se WC stalo samozřejmou součástí domácnosti. Masově se totiž začalo užívat až v druhé polovině 19. století. Od té doby prošel tento nezbytný zařizovací předmět mnoha inovacemi, jen v letech 1900 — 1932 obdržel patentní úřad Spojených států 359 návrhů na tvar a funkce. Nakonec se ustálily dva základní typy, které se používají dodnes. Správná volba Jediný zásadní rozdíl, kterým se od sebe liší, a který je patrný už na první pohled, je keramická nádržka. U varianty kombi je posazená na keramické míse, druhou možností je nádržka skrytá ve zdi.

Ptáte-li se, kterému typu dát přednost, pak záleží na několika aspektech. Prvním a zásadním je, zda se chystáte ke stavbě a počítáte s rozsáhlejšími stavebními úpravami nebo se jim chcete vyhnout a přejete si toaletu jen vyměnit. Vestavěná nádržka je samozřejmě spojená se stavebními pracemi, výsledný efekt působí úhledněji, navíc tato varianta uspoří několik centimetrů. Kombiklozet zaručí jen minimální stavební úpravy. Z hlediska instalace ještě můžeme vybírat klasické stojící modely, které jsou připevněné k zemi. Dnešní typy se přichycují nerezovými šrouby, čímž výrobce předchází korozi, která okolo původních šroubů vznikala a společně s usazenou špínou byly zdrojem škodlivých bakterií. U některých typů jsou šrouby skryté za keramickým pláštěm, takže nejsou vidět. Druhou možností jsou závěsné typy. Ty se připevňují ke zdi, takže pod nimi vzniká prostor, který se snadno udržuje. Obavy, že toaletu nelze na zeď připevnit protože není nosná, jsou zbytečné. Výrobci dodávají závěsná zařízení, která se ukotví do podlahy za tenkou zdí nebo příčkou. Tyto systémy mají nosnost víc než 500 kg. Příjemný nadstandard V průměrné domácnosti se toaletou „prolije“ třetina celkové spotřeby vody. Proto jsou dnes vybavovány dvojitým tlačítkem, které umožní spláchnout menším nebo větším množstvím vody. Starší typy měly standardně nádržku na devět litrů, nové splachují šesti litry nebo polovičním množstvím. Pro domácí užití bychom vždycky měli volit klozet s hlubokým splachováním.

Příjemné používání zvyšuje také snadná údržba, kterou mohou velkou měrou ovlivnit už výrobci. Základem je co nejjednodušší tvar bez zbytečných záhybů, který je možno snadno otřít navlhčeným hadříkem. K dokonalé hygieně přispívá i provedení límce (horní zakončení mísy), u běžných modelů je otevřený, takže se v záhybu usazují nečistoty. Proto je vhodné vybrat toaletu s uzavřeným límcem a pokud dáme přednost speciální vrstvě, která dvojitým výpalem získává odolnější a nepřilnavou vrstvu, zabráníme usazování nebo rozmnožování škodlivým bakteriím. K tomu velkou měrou může přispět i správná volba toaletního sedátka. I to může být opatřeno speciální antibakteriální vrstvou. Pohodlné pro údržbu jsou i takzvaná rychloupínací prkénka, která se snadno a rychle odejmou, takže se okraj toalety může pohodlně utřít a sedátko znovu namontovat. Bezpečně se manipuluje s modely opatřenými mechanismem pomalého spouštění. Pouze pro pány Dávno je pryč doba, kdy byly pisoáry výhradně používány jen na veřejných toaletách. Tento drobný, avšak dosti významný zařizovací předmět právem patří do domácností, a to zejména tam, kde počtem vládnou muži.

Nejpodstatnější výhodou jeho instalace je úspora vody, standardně totiž splachuje pouhými dvěma litry, existuje dokonce model, který nepotřebuje vodu žádnou. Princip je založen na stoprocentně funkční zápachové uzávěrce. Speciální membrána nechá tekutinu beze zbytku odtéci a pak se znovu uzavře.

Není nutné bát se nepěkného vzhledu, pro domácí užití jsou totiž pisoáry vybavovány poklopem. Existují i modely, které lze z velké části vestavět do zdi, takže nepřekážejí. Splachování, je-li součástí, se provádí buď mechanicky nebo pomocí senzorového tlačítka.