V podstatě v každém bytě, ale je třeba dodržet několik zásad: Místo pro umístění klece by mělo být světlé a v dostatečné výšce, nejlépe v úrovni očí dospělé osoby nebo o něco výš. Ptáci mají rádi přehled, a proto bychom jim měli vyhradit takové místo, které co nejvíce připomíná přírodní prostředí. Doporučená teplota pro většinu druhů je okolo 20 oC. Rozhodně by v okolí klece nemělo docházet k prudkým změnám teploty a vlhkosti. Z toho důvodu není vhodným místem pro umístění ptačího obydlí třeba kuchyň, kde se vaří a větrá. Mimořádnou pozornost bychom měli věnovat právě výměně vzduchu. Žádný pták nesnáší průvan a jakýkoliv větrný tah v místě klece může nejenom velice škodit jeho zdraví, ale zavinit i jeho uhynutí. Při dodržení těchto základních podmínek, které jsou nezbytné pro spokojený život ptáka, bychom měli přihlédnout i k dalším faktorům, abychom zbytečně neznepříjemňovali život sobě. Je dobré si uvědomit, čím se dotyčný pták živí, jak se zbytky stravy zachází a jaké má výkaly. Například většina papoušků je plodožravých, při pojídání ovoce často potřásají hlavičkou a odmršťují jeho zbytky do značné vzdálenosti. Loskuták pro změnu zase odmršťuje své výkaly. Je proto dobré mít za klecí či v její blízkosti omyvatelnou stěnu, neumísťovat v jejím dosahu vzácný nábytek nebo koberce, ale naopak dávat přednost pokud možno volnému prostoru s lehce stíratelnou podlahou. Vybíráme klec Přestože alespoň občas umožňujeme našemu opeřenému kamarádovi společné sdílení domácnosti, neměli bychom zanedbávat jeho hlavní obydlí. Každá klec by měla být dostatečně prostorná. Nejmenší, pro andulky, by měla měřit nejméně 60 x 40 x 40 cm. Pro větší ptáčky musí být samozřejmě i větší klec. Je dobré ještě před pořízením našeho budoucího opeřeného přítele konzultovat s chovatelem optimální rozměry. Rozhodně však nic nezkazíme, vybereme – li klec větší. Dále by každá klec měla být hranatá. Kulaté snad mohou lahodit našim očím, pro ptáka jsou však nevhodné. Důležité je vybírat klec i z hlediska funkčnosti. Musíme si uvědomit, že do ní budeme denně vkládat čerstvou potravu, dolévat čistou vodu a především klec čistit. Pro všechny tyto úkony musí být zajištěn dostatečný přístup. Zaměřit bychom se měli zejména na dno. Dnes již existují klece, kde je dno tvořeno roštem a pod ním je šuplík, takže se pták vůbec nesetká se svými výkaly stejně jako v přírodě. Dobré klece sice nejsou levné, ale je třeba si uvědomit, že v ní pták bude trávit celý svůj život a současně budou i součástí našeho domova a budeme je mít třeba i několik desítek let. U klecí je důležitá volba bidýlek. Určitě by neměla být plastová nebo kovová, což bohužel u některých moderních klecí vidíme. Pták by rovněž neměl sedět na bidýlku, které je po celé délce stejně tlusté, protože si může otlačit nožičky. Nejideálnějším bidýlkem stále zůstává větévka z přírody, která mění svoji tloušťku. Při výběru nejvhodnějšího průměru vycházíme ze zásady, že když ptačí nožička obejme bidýlko, měla by zůstat přibližně jedna jeho třetina volná, nesepnutá prsty. Lze ochránit byt před ptačím peřím ? Úplně tomu zabránit nelze, ale je možné množství volně poletujících peříček do značné míry omezit. Zásadou je pravidelné čištění klece. Velkým pomocníkem se nám může stát například malý přenosný vysavač. Budeme – li mít denně klec a její bezprostřední okolí čisté, bude i snadnější udržet v čistotě celý byt. Dalším zdrojem znečištění jsou zbytky potravy nebo výkaly, které ptáci odhazují z klece. Výrobci moderních klecí proto připevňují ke spodní části skleněný lem, který opět podstatně omezí vypadávání nečistoty na podlahu. Voliéry a kdy mohou být ptáci na balkóně Úplným ideálem každého chovatele je ptačí pokoj nebo zimní zahrada. Většině chovatelů se o tom, bohužel však jenom zdá. Proto se na mnohých panelákových balkónech objevují, mnohdy stále ještě amatérsky smontované voliéry, sloužící většinou jako letní ptačí byt. Sama o sobě jsou taková dílka užitečnými stavbami, ale musíme o jejich umístění a druhu chovaného ptactva něco vědět. Voliéra by především měla být chráněna před deštěm, prudkým větrem a alespoň zčásti před přímým slunečním žárem. Než do ní své opeřené miláčky vypustíme, měli bychom se informovat o tepelné náročnosti toho kterého druhu. Například andulky a korely vydrží v otevřeném prostoru celou středoevropskou zimu. Naproti tomu existuje celá plejáda drobných exotů a velkých papoušků, kteří jsou na změnu teploty velmi citliví. Ven je většinou můžeme dávat, ale pouze na určitou část letního období. V každém případě je dobré se poradit s oborníkem a neexperimentovat. Informace ve Zverimexu často nejsou zcela přesné. Zaprvé se tyto prodejny většinou nespecializují na ptáky a za druhé, každý prodávající ještě nemusí být odborníkem. Optimálním řešením je obrátit se přímo na Klub přátel exotického ptactva. Kdy a jak může pták poletovat po bytě? Odpověď je jednoduchá. Co nejčastěji. Než ho však poprvé vypustíme, měl by si na byt zvyknout. Určitě to nebude hned první den, kdy ho přineseme. Tím bychom ho velice šokovali a bylo by to pro něj nepříjemné. Nejlépe je to vyzkoušet po týdnu až deseti dnech, kdy se zabydlí ve své kleci. Pták totiž musí mít klec jako svůj domov a také ji tak vnímá. Vrací se do ní jako do bezpečí, a proto bychom ho tam v žádném případě neměli nahánět. Nikde jinde bychom mu také neměli nabízet nic k jídlu ani k pití. On musí vědět, že jeho jediným útočištěm je klec. Měli bychom si však uvědomit, že našemu ptáčkovi v rámci proletu hrozí řada nebezpečí. Proto nesmí být otevřené žádné okno, aby nemohl vyletět, a tam kde chceme větrat, musí být drátěná síť. Před každou okenicí by rovněž měla být záclona, protože pták letí za světlem a nevnímá sklo. Mohl by se o něj udeřit, zranit nebo dokonce zabít . Musíme se rovněž vyvarovat zapnutých elektrických vařičů a jiných spotřebičů. Odstranit bychom neměli také jedovaté rostliny, jako je například dieffenbachie. Při vypouštění se musíme smířit s tím, že pták není zvíře, které je zvyklé ukládat výkaly na jedno místo (i když existují výjimky) a sem tam může utrousit nějakou památku. Dále se musíme připravit na to, že ptáci jsou zvědaví a zejména papoušci se pokusí ohryzat všechno, na čem přistanou. Proto bychom je neměli nechat létat bez kontroly a zvláště ne tam, kde je třeba starožitný nábytek. Abychom se vzájemně nerušili Ti kdo si pořídí ptáčka především kvůli jeho zpěvu, asi tento problém řešit nebudou. V poněkud složitější situaci budou majitelé papoušků, u nichž je křik součástí jejich života. Pokud by někomu jejich hlasitý projev vadil, ať si je raději nepořizuje. Na druhou stranu je fakt, že křik může být nepříjemný zejména ve večerních hodinách, kdy je okolo tma a my usedáme k televizi. Navíc musíme počítat s tím, že totéž dělají i naši sousedé. Pak je dobré umístit před klec nějakou plentu. Tím že nastane šero, pták se obvykle zklidní a přestane křičet. Neměli bychom to však dělat dříve, dokud se nezešeří i venku. -šum-